01 · Písmo a autorita
Sola Scriptura: Proč má Boží slovo poslední slovo
Církev potřebuje učitele, vyznání víry a tradici. Především potřebuje měřítko, podle něhož lze posuzovat i její učitele a tradice.
Písmo · Církev · Evangelium
Na čem stojí víra: na Božím slovu, nebo na církevním nároku na neomylnost? Prozkoumej argumenty týkající se Říma a pravoslaví – důkladně, s oporou v pramenech a s jasným protestantským stanoviskem.
Objevit témata ↓Začít se Sola Scriptura →35 článků · 102 pramenů a podnětů k hlubšímu studiu · Čeština
Začni otázkou, podle čeho se posuzuje učení.
Od církevní pravomoci k rozhodujícímu sporu o evangelium.
Přesně rozlišovat tradici, uctívání obrazů a vykoupení.
Hledej téma, biblické místo nebo námitku. Vyhledávání zahrnuje úplný text článků. „Obě“ znamená, že článek je relevantní pro rozhovor s oběma tradicemi; rozdíly jsou pojmenovány v textu.
35 / 35
Žádné odpovídající články. Zkus kratší hledaný výraz nebo zruš filtry.
01 · Písmo a autorita
Církev potřebuje učitele, vyznání víry a tradici. Především potřebuje měřítko, podle něhož lze posuzovat i její učitele a tradice.
02 · Písmo a autorita
O tom, že apoštolové učili ústně, není sporu. Sporné je, které pozdější učení se na to může právem odvolávat.
03 · Písmo a autorita
Z omylnosti čtenáře neplyne nesrozumitelnost textu. I nárok neomylného učitelského úřadu je třeba rozpoznat a vyložit.
04 · Písmo a autorita
Bůh je základem pravdivého poznání. Z toho ještě neplyne výlučný nárok určitého církevního společenství na neomylnost. Kde je chybějící krok ve zdůvodnění?
05 · Kánon a Bible
Boží slovo získává svou autoritu od Boha. Jak rozpoznáváme jeho knihy, je důležitá, ale odlišná otázka.
06 · Kánon a Bible
Ani představa nepřerušené rané jednoty, ani katolické Bible vymyšlené teprve roku 1546 neobstojí při zkoumání pramenů. Skutečné dějiny jsou poučnější.
07 · Kánon a Bible
Pravoslaví má rozsáhlý společný soubor Písem. Právě proto je třeba přesně zkoumat, co jeho rozdílné okrajové seznamy znamenají pro argument proti protestantům.
08 · Kánon a Bible
Kánon, znění a překlad představují různé otázky. Co skutečně dokládají Septuaginta, Jeroným a katolické věroučné dokumenty – a proč Boží slovo zůstává konečným měřítkem.
09 · Církev a dějiny
Řádná posloupnost úřadu je historicky významná. Apoštolskou pravdu však nezaručuje samotné předávání úřadu.
10 · Papežství
Petr má v Novém zákoně významné postavení. Cesta od tohoto postavení k všeobecné jurisdikci římských nástupců však sestává z několika dalších tvrzení.
11 · Papežství
Raný význam Říma je nesporný. Historicky je třeba ověřit, zda tento význam již odpovídá později definovaným papežským pravomocím.
12 · Církev a dějiny
Křesťanská jednota je úkol. O pravdivosti učení však nerozhoduje neověřený počet denominací.
13 · Církev a dějiny
Kristus zachovává svou církev. Dokazuje toto zaslíbení zároveň, že se jeho církev plně uskutečňuje pouze v jednom dnešním společenství a že jeho učitelský úřad může učit neomylně? Rozhodující biblická místa si zaslouží přesné zkoumání.
14 · Milost a spása
Bez Krista není spása. Plyne z toho však, že zachraňuje pouze příslušnost k určité viditelné církvi? Římské a pravoslavné prameny vyžadují přesnější odpověď.
15 · Církev a dějiny
Nicea si zaslouží více než letmý respekt. Souhlas s jejím učením však ještě nedokazuje neomylnost každého pozdějšího církevního rozhodnutí. Rozhodující jsou obsah, nárok a doložitelné uznání.
16 · Církev a dějiny
Evangelium vystupuje s nárokem na pravdu. Dává tento nárok církvím právo používat státní moc proti jinověrcům? Zkoumání biblických hranic i katolických a protestantských pramenů.
17 · Milost a spása
Řím vyznává nezbytnost milosti. Spor se týká otázky, zda obnovená kvalita člověka patří k jeho ospravedlnění a k získání věčného života.
18 · Milost a spása
Kristus nese náš hřích a vítězí nad smrtí. Jak spolu souvisejí zastoupení, Boží spravedlnost a jednota Otce a Syna – a co skutečně dokládají raní křesťané?
19 · Milost a spása
Jakub ostře napadá nečinnou víru. Otázkou je, jakou záchranu a jaké ospravedlnění má v konkrétním kontextu na mysli.
20 · Milost a spása
Jistota věřícího stojí na Kristově zaslíbení. Závažné následky neposlušnosti tím nejsou ani popírány, ani proměňovány v druhou platbu za spásu.
21 · Milost a spása
Účast na Božím životě je biblickým tématem. Sama ještě neodpovídá na otázku, na jakém základě je vinný člověk ospravedlněn a přijímá věčný život.
22 · Křest a večeře Páně
Římská mše má svátostně zpřítomňovat tutéž Kristovu oběť. Je třeba zkoumat, zda Nový zákon učí toto trvající smírné přinášení oběti.
23 · Křest a večeře Páně
Silný jazyk o Ježíšově těle a krvi vyžaduje vysvětlení. Bez dalších kroků neposkytuje učení o transsubstanciaci nebo mešní oběti.
24 · Křest a večeře Páně
Křest je Kristovo přikázání a není bezvýznamným doplňkem. Sporné je, zda úkon s vodou nutně zprostředkovává věčný život.
25 · Křest a večeře Páně
Kristus dává své církvi skutečnou pravomoc. Z toho bez dalšího neplyne nutnost úplného soukromého výčtu hříchů před obětním knězem.
26 · Milost a spása
Půst a dobrovolné bezženství mohou ctít Boha. Kdy se však duchovní cvičení stává lidským zákonem? Písmo pomáhá rozlišovat sebeovládání, církevní řád a svobodu svědomí.
27 · Maria a svatí
Ježíšova matka zasluhuje úctu. Její biblický význam však automaticky nezdůvodňuje každý pozdější výrok o bezhříšnosti, nanebevzetí a zprostředkování spásy.
28 · Maria a svatí
Skutečnost, že zemřelí žijí u Krista a mohou se přimlouvat za Boží lid, ještě nezdůvodňuje modlitební praxi obracející se k nim.
29 · Obrazy a bohoslužba
Otázkou není jen to, zda křesťané smějí vytvářet obrazy. Druhý nicejský koncil požaduje jejich náboženské uctívání a odmítnutí spojuje s církevním odsouzením.
30 · Smrt a dovršení
Konečná svatost vykoupených je nesporná. Sporné jsou dodatečné odpykávání trestů a církevní nakládání se zadostiučiněním.
31 · Pravoslavná teologie
Bůh přesahuje naše porozumění. Z toho neplyne ani to, že o něm nevíme nic pravdivého, ani že každé pozdější metafyzické vysvětlení jeho působení je závazné.
32 · Pravoslavná teologie
„I ze Syna“ se dotýká věčných vztahů v Bohu. Jazykové rozdíly, biblické výroky a otázku církevní pravomoci je třeba zkoumat odděleně.
33 · Církev a dějiny
Pozdější formulace mohou zpřesnit dřívější pravdu. Mohou k ní však také něco přidat. Rozdíl je třeba ukázat na obsahu.
34 · Církev a dějiny
Patristický citát je jen tak silný jako jeho text, datace a výrok, který z něj skutečně plyne.
35 · Obrazy a bohoslužba
Mimořádnou událost je třeba zkoumat. Ani skutečný zázrak automaticky nepotvrzuje každé učení zúčastněného náboženského společenství.
Písmo je naším nejvyšším měřítkem. Církev je povolána Slovo slyšet, uchovávat a zvěstovat. Její učení musí připouštět posouzení podle něj. Tento závazek platí i pro protestantské učitele a vyznání víry.
Zastáváme svobodnou milost: Věčný život se přijímá vírou v ukřižovaného a vzkříšeného Krista. Učednictví, posvěcení, Boží kázeň a odměnu je třeba brát vážně a odlišovat je od základu ospravedlnění. Ne každý článek popisuje konsenzus všech protestantských směrů; rozdíly jsou výslovně uváděny.
Nejprve vyjasni konkrétní tvrzení. Přečti si nejsilnější zdůvodnění protistanoviska. Prozkoumej biblické texty a odkazované prameny v souvislostech. Odpověz na námitku a poté se ptej na měřítko, které má platit i pro tvůj protějšek. Ostrost patří do argumentů; osobní pohrdání k pravdě ničím nepřispívá.
Texty pojednávají o hlavních sporných oblastech jako o souvislém úvodu k hlubšímu studiu. Nenahrazují úplné dějiny každého sporu. Tam, kde je výklad sporný nebo historické zjištění podpírá jen omezený závěr, je tato hranice uvedena.
Prameny, vydání a způsob práce →