Co není předmětem sporu
Kristus přikazuje křest (Mt 28,19). Apoštolové křtí obrácené a Nový zákon spojuje tento úkon těsně s očištěním, příslušností ke Kristu a novým životem. Protestantská obhajoba nesmí tento jazyk vymazat. Křesťan se má nechat pokřtít; vědomé zlehčování přikázání je neposlušnost.
Zde zastávané stanovisko rozlišuje tuto poslušnost od přijetí věčného života skrze víru. Není to společné stanovisko všech protestantů. Augsburské vyznání připisuje křtu roli zprostředkující spásu. OCA jej výslovně popisuje jako účast na Kristově smrti a vzkříšení a jako nové narození z vody a Ducha. Skutečné protiklady je třeba pojmenovat. [1] [2]
Kornélius: rozhodující protipříklad
Ve Skutcích 10,43 Petr zvěstuje odpuštění skrze víru v Krista. Zatímco posluchači naslouchají, sestupuje na ně Duch svatý. Teprve poté Petr nařizuje jejich křest vodou (10,44–48). Argumentuje právě již přijatým darem Ducha. Ve Skutcích 15,8–9 vykládá událost jako Boží svědectví a očištění jejich srdcí vírou.
Svátostná odpověď může toto pořadí označit za mimořádné Boží jednání. Tím však již připouští, že voda a Duch se časově ani příčinně neshodují bez výjimky. Další krok musí zdůvodnit, proč by zaslíbení spásy věřícím vyslovené v Janovi 5,24 a 6,47 mělo zásadně nabývat účinnosti teprve úkonem s vodou.
Neodkouzlit Skutky 2,38 gramatikou
Petr těsně spojuje obrácení, křest, odpuštění hříchů a přijetí Ducha. Tvrzení, že neobvyklý překlad jediné předložky řeší všechny obtíže, je zbytečně slabé. Verš lze číst jako celistvou výzvu k obrácení ke Kristu, v níž je křest veřejným, Kristem přikázaným vyznáním tohoto obrácení.
Z toho ještě nutně neplyne, že úkon s vodou sám způsobuje znovuzrození. Celkové vyprávění Skutků ukazuje různé časové pořadí křtu a přijetí Ducha. Vykladač proto musí rozlišovat mezi těsným spojením v dějinách spásy a bezvýjimečnou příčinnou totožností. Skutky 10 nesmějí zmizet jako rušivá poznámka pod čarou.
Další nejsilnější místa
1. Petrova 3,21 výslovně říká, že křest zachraňuje. V téže větě Petr vylučuje odstranění tělesné nečistoty a vztahuje výrok ke svědomí před Bohem i ke Kristovu vzkříšení. To není jednoduchý důkaz, že voda automaticky smývá vinu. Není to však ani bezvýznamný způsob řeči. Ve středu stojí křestní úkon spojený s vírou a Božím jednáním ve vzkříšení.
Skutky 22,16 spojují smytí hříchů se křtem a vzýváním jména Páně. Titovi 3,5 uvádí koupel znovuzrození a obnovu Duchem. Oba texty mají dějiny svátostného výkladu. Protestantské pojetí chápe očištění jako Boží vnitřní spásné jednání, které je vyznáváno viditelným úkonem. Musí vysvětlit, proč mohou být symbol a označovaná skutečnost uváděny tak těsně společně; nesmí jednoduše popírat znění textu.
Jan 3,5 stojí v souvislosti narození z Ducha a izraelského porozumění Písmu. Ezechiel 36,25–27 spojuje očišťující vodu s novým srdcem a Božím Duchem. To je důležité pozadí Ježíšovy výtky, že Nikodém by tomu jako učitel Izraele měl rozumět. Výklad, že Ježíš zde již učí rozpracovaný křesťanský křestní řád jako nezbytnou podmínku spásy, tím rozhodně není jediným možným výkladem.
Správně spojit přikázání a dar
Falešná alternativa zní: Buď křest vodou působí spásu, nebo je nedůležitý. I jiná Kristova přikázání jsou bezpodmínečně důležitá, aniž by se tím stala podmínkami nezaslouženého přijetí věčného života. Pavel v 1. Korintským 1,17 rozlišuje svůj úkol zvěstování od křtění. Neodmítá tím křest; činí však úplné ztotožnění zvěstování evangelia a křestního úkonu něčím, co vyžaduje vysvětlení.
Zpětná otázka zní: Na jakém základě měli Kornélius a jeho posluchači před křtem vodou Ducha a očištěná srdce? Učení, které tento uznaný případ pouze označí za výjimku, musí poté kladně ukázat, kde Kristus váže běžnou platnost svého zaslíbení věřícím na dodatečný úkon s vodou.
Prameny a doklady
Čísla v textu odkazují na konkrétní místa. Odkazovaná vydání jsou převážně v angličtině. Tento článek je překladem německého zpracování.
- Augsburské vyznání (1530) — Článek IX. Luterský konfesní pramen; anglické vydání na Book of Concord↩ Zpět k místu v textu
- Pravoslavná církev v Americe: Křest — Výklad křesťanského křtu. Pravoslavný katechetický výklad vlastního učení o křtu↩ Zpět k místu v textu