Uznat bolest rozdělení
Ježíš se modlí za jednotu těch, kteří v něj uvěří skrze slovo apoštolů (J 17,20–23). Pavel odsuzuje samolibé vytváření skupin (1K 1,10–13). Protestanti by proto neměli svá rozdělení ani romantizovat, ani každé založení nového sboru oslavovat jako důkaz duchovní svobody. Některé rozdělení je projevem hříchu, ješitnosti nebo nedostatku trpělivosti.
Otázka pravdy přesto zůstává. V Galatským 1 není jednota zajišťována na úkor evangelia. Společná vnější organizace nemůže ospravedlnit falešné učení. Naopak organizační rozdělení není bez prozkoumání již důkazem, že ani jedna strana nemá žádnou křesťanskou pravdu.
Proč počty denominací mnoho nedokazují
Čísla jako „desítky tisíc protestantských konfesí“ se často používají bez vysvětlení jednotky sčítání. Počítá statistika samostatné národní organizace, denominace, nezávislé sbory, nebo skutečně odlišné věroučné systémy? Církev působící v několika zemích se může ve statistice objevit vícekrát, zatímco jediná organizace může vykazovat značné vnitřní názorové rozdíly.
Bez původní statistiky a její metodiky je číslo pro věroučné rozhodování nepoužitelné. I správně zjištěná velká rozmanitost by především dokládala pouze rozmanitost. Dodatečný závěr, že proto je určité římské nebo pravoslavné učení pravdivé, by stále zůstával nezdůvodněný.
Silnější námitka: Jak se rozhoduje spor?
Závažná námitka se netýká počtu, ale schopnosti závazně rozhodovat. Jak může církev omezovat bludné učení, když se každý odvolává na vlastní výklad Bible? Odpověď musí zahrnovat skutečné učení o církvi: odpovědné vedoucí, veřejně zdůvodněná vyznání víry, prověřování učitelů, řádné řešení konfliktů a církevní kázeň.
Žádný z těchto úkolů nepředpokládá, že odpovědní lidé jsou neomylní. I v Novém zákoně podléhají sbory apoštolské nápravě. Nebezpečí zneužití zůstává skutečné; vzniká však také tam, kde se vedení chrání svým úředním nárokem před oprávněnou nápravou. Měřítko, které zavazuje i vedoucí, není oslabením církve, nýbrž ochranou před svévolí.
Co znamená „viditelná církev“?
Křesťanská víra není pouze neviditelným soukromým vztahem. Vede k viditelným sborům, společnému učení, křtu, večeři Páně a vzájemné odpovědnosti. Z toho však neplyne, že celosvětová Kristova církev musí být nutně totožná právě s jednou současnou správní strukturou.
Augsburské vyznání popisuje církev jako shromáždění svatých, v němž se čistě učí evangelium a řádně vysluhují svátosti. Tuto jednotu odlišuje od úplné uniformity lidských zvyků. To je konkrétní církevní pojetí, nikoli rezignace na církev. Tím se pro všechny protestanty nepřebírá každé jednotlivé ustanovení luterského chápání svátostí. [1]
Nejsilnější katolická nebo pravoslavná odpověď
Obě tradice mohou namítnout, že Kristus nezaložil pouze učebnici, nýbrž trvající společenství s uspořádaným úřadem. V tom je oprávněná námitka proti čistě individualistické zbožnosti. Dodatečné tvrzení, že toto společenství může existovat pouze v jejich vlastní výlučné struktuře, je však třeba ověřit podle jeho konkrétních znaků a nauk.
Protestant nemusí dokazovat, že všechny protestantské směry mají ve všem pravdu. Musí své vlastní učení zdůvodnit z apoštolského Slova. „Jiní protestanti s tebou nesouhlasí“ je výzva ke zdůvodnění, nikoli samo o sobě vyvrácení. Stejné měřítko platí pro výkladové otázky uvnitř katolicismu a pravoslaví, aniž by jejich existence již vyvracela celou jejich tradici.
Lepší vedení rozhovoru
Místo sporu o neověřená čísla je třeba zvolit konkrétní rozdíl. Které učení je sporné? Která biblická místa je podpírají? Jaká dodatečná autorita se nárokuje? Kde je skutečný protiklad a kde pouze rozdíl ve vyjádření? Tak lze zkoumat pravdu, místo abychom zaměňovali organizační velikost za duchovní oprávněnost.
Cílená zpětná otázka zní: Který znak činí vámi nárokovanou jednotu jednotou v pravdě? Zní-li odpověď pouze tak, že se všichni podřizují stejnému vedení, popisuje vnější soudržnost. Že toto vedení zachovává apoštolskou pravdu, je ještě třeba ukázat.
Prameny a doklady
Čísla v textu odkazují na konkrétní místa. Odkazovaná vydání jsou převážně v angličtině. Tento článek je překladem německého zpracování.
- Augsburské vyznání (1530) — Články VII–VIII. Luterský konfesní pramen; anglické vydání na Book of Concord↩ Zpět k místu v textu