Od sbírky citátů k ověřování
V apologetických debatách se církevní otcové často sbírají jako hlasovací lístky. Věta o tradici má dokázat celý římský učitelský úřad; věta o samotné víře má z autora udělat moderního evangelikála. Obojí je ukvapené. Autor může v jedné otázce správně vyjádřit důležitou myšlenku a v jiné zastávat odlišné stanovisko.
Prvním úkolem je proto obnovit kontext. Kdo mluví, kdy, ke komu a proti jaké námitce? Co znamenají jeho slova v tomto oddílu? Je text pravý, úplný a spolehlivě přeložený? Teprve potom se lze ptát, nakolik podpírá konkrétní tvrzení.
Příklad: Klement a skutky
První Klementův list v kapitole 32 zdůrazňuje ospravedlnění vírou, nikoli vlastní moudrostí, zbožností nebo skutky. V následující kapitole výslovně vyzývá k dobrým skutkům. Kdo čte pouze jednu z obou částí, míjí souvislost. Text je významným raným svědkem rozlišení mezi základem ospravedlnění a přikázaným jednáním; automaticky neodpovídá na každý pozdější spor o ztrátu spásy, svátosti nebo odměnu. [1]
Stejně tak je třeba brát vážně Irenejovo odvolání na veřejnou apoštolskou tradici proti gnostikům. Jeho předmětem je tvrzená tajná zvláštní nauka, která odporuje veřejně předávanému pravidlu víry. Z toho nelze bez dalších kroků odvodit každou mnohem pozdější tradici jako apoštolskou. [2] [3]
Pseudo-Dionýsios jako varovný příklad
Teologické spisy předávané pod jménem Dionýsia Areopagity nejsou očitým svědectvím Pavlova následovníka zmíněného ve Skutcích 17. Benedikt XVI. výslovně popisuje jejich autora jako neznámého teologa šestého století, který psal pod tímto pseudonymem. Toto zařazení tedy není pouhým protestantským podezřením. [4]
Důsledek je omezený a důležitý: Příslušný text může dosvědčovat teologii doby svého skutečného vzniku. Nelze jej bez dalšího používat jako doklad apoštolské praxe prvního století. Chybná datace mění důkazní sílu.
Z toho neplyne, že každý výrok díla musí být nepravdivý nebo že je tímto připisováním autorství vyvrácena celá pravoslavná teologie. To by byl genetický klam. Věcný obsah je třeba zkoumat samostatně. Právě silná kritika odděluje historickou autoritu a obsahovou pravdivost.
Překlad a předávání textu
U sporných slov je vhodné použít původní jazyk nebo odborně spolehlivé vydání. Starý anglický překlad může být cenný, ale moderní německý pojem není automaticky jeho přesným protějškem. Zvláště u slov „tradice“, „oběť“, „ospravedlnění“, „klanění“ a „katolický“ může nepozorovaný významový posun nést celý argument.
Ani redakční nadpisy, poznámky pod čarou a pozdější komentáře nepatří bez označení do antického textu. Moderní shrnutí „Zde otec učí transsubstanciaci“ je především úsudkem vydavatele. Nesmí být vydáváno za doslovný výrok církevního otce.
Jak doložit konsenzus
Konsenzus není dokázán třemi podobnými citáty, pokud protichůdná svědectví zůstávají neprozkoumána. Stejně tak jediný odlišný autor nevyvrací každé rozumně vymezené tvrzení o široké shodě. Je třeba uvést období, oblast, předmět učení a stupeň závaznosti.
Především je třeba rozlišovat mezi výběrem později přijatým jako směrodatný a celkovým historickým stavem pramenů. Církev může určité otce uznat jako zvlášť spolehlivé. Pokud toto uznání již závisí na souhlasu s pozdějším učením, nemůže současně sloužit jako nezávislý důkaz, že již celá raná církev zastávala právě toto učení.
Praktický postup ověřování
- Formulovat přesnou věroučnou tezi, která má být dokázána.
- Najít dílo a místo v ověřitelném vydání.
- Prověřit autora, dataci, pravost a kontext textu.
- Odlišit skutečný obsah od pozdějších závěrů.
- Zohlednit protichůdná svědectví a alternativní výklady.
- Teprve poté posoudit historický dosah a biblickou správnost.
Zpětná otázka zní: Dokládá tento citát přesně tvou věroučnou tezi, nebo pouze slabší výrok, který uznává i tvůj oponent? Tato otázka odděluje spolehlivé dějiny od působivého, ale nedostatečného řetězce citátů.
Prameny a doklady
Čísla v textu odkazují na konkrétní místa. Odkazovaná vydání jsou převážně v angličtině. Tento článek je překladem německého zpracování.
- První Klementův list — 1. Klementův list 32–33. Raně křesťanský primární pramen v anglickém překladu↩ Zpět k místu v textu
- Irenej, Proti herezím III,2 — Proti herezím III,2. Patristický primární pramen v anglickém překladu↩ Zpět k místu v textu
- Irenej, Proti herezím III,4 — III,4. Patristický primární pramen v anglickém překladu↩ Zpět k místu v textu
- Benedikt XVI.: Pseudo-Dionýsios Areopagita — Generální audience 14. května 2008, úvod. Generální audience 14. května 2008; katolické zařazení autora a datace↩ Zpět k místu v textu