Námitka
Pokud je Trojice předpokládána již před zkoumáním textů, zdá se výsledek předem daný. Nelze pak každý protidoklad převyložit a každou obtíž prohlásit za tajemství?
1. Žádné myšlení nezačíná bez měřítka
Kdo požaduje zdůvodnění, již předpokládá, že platí pravda, závěry mohou být závazné a naše pojmy dovolují něco poznat. Spor se proto netýká předpokladů proti nepřítomnosti předpokladů. Týká se otázky, které poslední měřítko ospravedlňuje naše myšlení. Vyznáváme pravdivého Boha jako původ skutečnosti a poznání; neudělujeme mu jeho autoritu teprve nezávislým soudem.[1]
2. Boží autorita není naší neomylností
Z „Boží slovo se nemýlí“ rozhodně nevyplývá „mé vysvětlení tohoto verše se nemýlí“. Kdo obojí zaměňuje, staví svůj výklad na místo zjevení. Právě autorita Písma nás zavazuje přesně číst znění, kontext a argumentační postup. Oblíbený překlad může být chybný; domnělý doklad může spočívat na pozdní variantě čtení.
Očištění takových argumentů není odstupováním od Písma. Je poslušností vůči jeho skutečnému textu. Nemusíme například hájit Comma Johanneum, abychom vyznávali Otce, Syna a Ducha.
3. Nejvyšší měřítko není prázdným kruhovým úsudkem
„Trojice platí, protože Trojice platí“ nic nevysvětluje. Křesťanské zdůvodnění naproti tomu rozvíjí, co Písmo říká o Bohu, jaké závěry z toho vznikají a kde konkurenční výklady selhávají na textu. To, že Boží pravdivost přitom zůstává základní, nečiní tyto jednotlivé argumentační kroky nadbytečnými.
Argument proti Trojici lze navíc zkoumat imanentně: Vyplývá jeho závěr skutečně z jeho vlastních premis? Znamená například „Ježíš je člověk“ skutečně „Ježíš je výhradně člověk“? Tuto chybějící premisu lze přesně pojmenovat, aniž předstíráme, že soudíme z prostoru bez Boha.
4. Tajemství není rozpor
Tajemství označuje skutečnost, kterou Bůh zjevuje a kterou nechápeme vyčerpávajícím způsobem. Nedovoluje tutéž větu v témže smyslu současně přijímat i popírat. Stejně tak slovo nenahrazuje vysvětlení konkrétního textu. Tomáš varuje před domnělými důkazy, které ve skutečnosti neunesou závěr.[2]
Presupoziční jistota proto požaduje větší pečlivost: Protože je Bůh pravdivý, nesmíme kvůli rychlé odpovědi ohýbat ani Písmo, ani logiku.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Vern S. Poythress, Making Sense of the WorldS. 10–12: Boží perspektiva a závislost lidského poznání.
- Tomáš Akvinský, Summa theologiaeI, q. 32, a. 1: Nedostatečné důkazy nejsou obhajobou víry.