Je tajemství pouze ochranou před vyvrácením?

1. Tajemství má určitý obsah

„Nevíme všechno“ není totéž jako „netvrdíme nic určitého“. Nauka o Trojici vylučuje tři bohy, stvořeného Syna a pouhé role jediné osoby. Tím má ověřitelné obsahové hranice. Skutečný rozpor se nestane pravdivým tím, že jej vyslovíme uctivě.

Tajemství spočívá v nevyčerpávajícím způsobu uchopení božského bytí. Nespočívá v tom, že Otec a Syn mají být zároveň tatáž a ne tatáž osoba.

Toto měřítko platí i vůči jiným světonázorům: Skutečný rozpor je nepřípustný tam i zde. Zároveň lze na pouhý tvrzený rozpor tam i zde odpovědět zdůvodněným rozlišením. Křesťanská jistota neopravňuje nárokovat si pro vlastní podání jiná pravidla vyvozování.

2. Myšlení nezačíná v prostoru bez předpokladů

Každé zkoumání předpokládá pravdu, zdůvodnitelné závěry a vztah mezi naším poznáním a skutečností. My křesťané chápeme tyto podmínky ve světle Boha, který svět tvoří, poznává a pravdivě se zjevuje. Koloským 2,3 umisťuje poklady moudrosti a poznání do Krista.

Presupoziční přístup se proto ptá i námitky po jejích vlastních základech: Proč by její měřítka měla být schopna pravdy a závazná? Bosserman tuto otázku rozvíjí v návaznosti na Van Tila.^[1] Jde o zdůvodnění samotného zkoumání, nikoli o zákaz myslet.

3. Jednota a rozmanitost nejsou v Bohu nepřáteli

Poznání potřebuje rozlišitelné věci a spolehlivé souvislosti. V úplně nerozlišené skutečnosti by nebylo co rozlišovat; ve zcela nesouvislé mnohosti nic zdůvodněně spojovat. V trojjediném Bohu jsou jednota a skutečná osobní rozmanitost dány původně společně. Poythress vysvětluje stvořené obdoby této souvislosti.^[2]

To však není izolovaný výpočet, který ze slova „mnohost“ vyvozuje právě tři osoby. Počet tří a identitu Otce, Syna a Ducha poznáváme z Božího zjevení. Také Tomáš varuje před snahou dokazovat osoby nedostatečnými přirozenými důkazy.^[3]

Tím je určen i dosah argumentu o jednotě a mnohosti: Může ukázat, proč má naše uspořádané poznání základ v trojjediném Bohu. Samotná slova „jednota“ a „mnohost“ však neposkytují ani číslo tři, ani jména Otec, Syn a Duch. Stejně tak tím již nejsou jednotlivě vyvráceny všechny alternativy. Je třeba zkoumat jejich příslušné předpoklady. Presupoziční myšlení znamená vykonávat tuto práci pod Božím zjevením; neznamená nahrazovat chybějící závěr odkazem na předpoklady.

4. Jistotu nelze zaměňovat s úplným vysvětlením

Naším výchozím bodem je Boží svědectví o sobě, nikoli neutrální tribunál nad ním. Právě proto nesmíme jeho pravdu hájit nepřesnými závěry. Vysvětlujeme pojmy, zkoumáme textové souvislosti a dokládáme konkrétní dodatečné předpoklady námitky.

Tvrzení „To předpokládá Boha“ tuto práci nenahrazuje. Pojmenovává její poslední základ. Libovolné dogma se tím nestává rovnoprávným: Muselo by samo ukázat, že výstižně vystihuje Boží zjevení a skutečně podpírá nárokované podmínky poznání.