Proč voda, vejce a jetelový lístek nestačí

1. Srozumitelnost není zobrazitelnost

Věta je srozumitelná, pokud jsou rozpoznatelné její pojmy a tvrzení. Nemusí být napodobitelná jako malý model na stole. „Bůh tvoří všechno, aniž je sám stvořen“ má určitý obsah, ačkoli žádné stvoření neposkytuje úplnou analogii k nestvořenému Stvořiteli. Izajáš 40,18 činí předmětem své otázky po přiměřeném obrazu Boha právě tuto hranici.

2. Obvyklé obrazy mění obsah nauky

U skupenství vody je stejný materiál jednou tím, jindy oním. V Ježíšově křtu se naproti tomu setkáváme se Synem, Duchem a hlasem Otce společně. U jetelového lístku je každý lístek částí rostliny. Syn však nemá pouze podíl na božství. Tři lidé sdílejí druh, ale existují jako tři oddělené lidské bytosti. Ani to nevystihuje jediné nedělené božství.

Tyto chyby vznikají, když je omezená podobnost povýšena na úplné vysvětlení. Na obrazu lze znázornit počet tří. Nelze z něj vyvozovat druh božského bytí.

3. Lepší vysvětlení pracuje s výroky

Jan 1,1 spojuje tři určení: Logos byl již na počátku, byl u Boha a byl Bůh. Jan 17,24 hovoří o lásce Otce k Synu před stvořením světa. Tím jsou pozitivně vypovězeny věčnost, božství a osobní vztah. To je obsahově bohatší než předmět, který si sice snadno představíme, ale právě tyto vztahy podává nesprávně.

Tomáš obdobně rozlišuje důkaz pravdy a dodatečné znázornění. Podobnosti mohou pomáhat při přemýšlení, jakmile je obsah zjevení pevný; nenesou tento obsah vlastní silou.^[1]

4. Obraz je měřen podle textu

Správná otázka proto nezní: „Který předmět je přesně jako Bůh?“ Zní: „Kterému výroku Písma pomáhá toto srovnání porozumět a kde podobnost končí?“ Odpovědí může být i to, že určitý obraz vytváří více zmatku než vhledu.

Nemusíme Boha zmenšovat do mezí stvořených věcí, abychom o něm smysluplně mluvili. Jeho zjevení nám poskytuje pravdivé pojmy; neslibuje model jeho podstaty ve věrném měřítku.