Námitka
Brower a Rea srovnávají božské osoby s věcmi sestávajícími ze stejného materiálu. Nečiní to z Boha látku se třemi formami nebo tři složené bytosti?
1. Model začíná spornou otázkou o běžných věcech
Bronzová socha může ztratit svou podobu, zatímco bronz dále existuje. Jsou proto socha a materiál dvěma předměty, nebo v určitém smyslu jedním předmětem? Brower a Rea z toho rozvíjejí pojem početní stejnosti bez úplné identity.[1]
Srovnání má ukázat, že naše počítání a výroky o identitě mohou být náročnější, než naznačuje rychlá rovnice. Ještě nedokazuje, že Bůh existuje tímto způsobem.
2. Autoři nemíní božskou hmotu
V přenosu stojí jediná božská skutečnost na místě společného materiálu, osobní zvláštnosti na místě forem. Autoři tento přenos výslovně odlišují od tělesné hmoty a pouhých nahodilých vlastností.[1]
Návrh bychom proto minuli, kdybychom jej kritizovali jako tvrzení tří bronzových bohů. Otázka spíše zní, zda použitá struktura u nestvořeného, nesloženého Boha vůbec může vysvětlit to, co má vysvětlit.
3. Hranice leží u složenosti a osobnosti
Předmět, který je teprve vytvářen ze součástí, předpokládá tyto součásti a jejich spojení. Přenesením na Boha by tak hrozilo vysvětlení, v němž by Bůh závisel na něčem základnějším. Nauka o Boží jednoduchosti směřuje proti takové závislosti.[2]
Rozdíl mezi látkou a podobou navíc ještě nevysvětluje vzájemné poznání a lásku. Otec a Syn v Janově evangeliu nejsou pouze dvěma popisy věci. Použitelný přenos proto musí vysvětlovat skutečné osobní vztahy, aniž zavádí tři části nebo tři oddělené exempláře Boha.
4. Analogie může otevřít možnost, aniž dokazuje nauku
Přínos modelu spočívá ve zpochybňování ukvapených ztotožnění při počítání. Jeho pravdivost však nemůže vyplývat z toho, že běžný předmět lze jazykově chápat více způsoby. Také základní filozofii materiálu je třeba dále zkoumat.
Nepotřebujeme proto sochu, abychom věřili Janovi 1. Boží zjevení stanovuje obsah; analogie je měřena podle něho. Selže-li v rozhodujících bodech, ztrácíme vysvětlující pomůcku. Neztrácíme tím biblické důvody pro božství a osobní rozlišení Syna.
5. Co navíc tvrdí zvláštní modely části a celku
„Kompozice jako identita“ je dodatečnou metafyzickou tezí: Celek má být totožný se svými částmi společně. To neznamená, že každá jednotlivá část by byla totožná s každou jinou. Kdo zavádí takovou identitu mnohosti a jednoty, musí vysvětlit její vlastní pravidla vyvozování; běžné nahrazování dvou totožných jednotlivých předmětů problém neřeší. U Trojice navíc zbývá ukázat, jak je každá osoba zcela Bohem. „Pouze tři společně jsou Bůh“ k tomu nestačí.
Podobně slovo „nevlastní část“ nenese řešení samo v sobě. V běžném jazyce částí a celků je věc svou vlastní nevlastní částí. Z toho ještě nevyplývají tři navzájem různé osoby, které by každá byly celkem. Kdo používá jiná pravidla, musí je otevřeně uvést a ukázat, že nevytvářejí ani tři částečné bohy potřebující doplnění, ani tři samostatné božské bytosti. Tyto námitky se týkají vždy určitých modelů; nelze je bez rozdílu připisovat konstitučnímu modelu Browera a Rey.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Jeffrey E. Brower a Michael C. Rea, Material Constitution and the TrinityFaith and Philosophy 22/1 (2005), s. 57–76; zvláště s. 68–69 k přenosu na božské osoby.
- James E. Dolezal, God without PartsKe složenosti a závislosti Boha na předpokládaných součástech.