Námitka
Ani slovo „Trojice“, ani hotová formule „jedna podstata, tři osoby“ v Bibli nestojí. Nestaví se tím pozdější církevní nauka nad psané slovo?
1. Písmo nás váže ke svému smyslu
Nauka je biblická, pokud vypovídá to, co učí Písmo. Nemusí k tomu každou větu tvořit výhradně z jednotlivých biblických slov. Jinak by byl nepřípustný již každý překlad a každé vysvětlující kázání. Tomáš Akvinský tento bod vystihuje přesně: Nové pojmy mohou být nutné k zachování předaného obsahu víry proti novému zkreslení. Rozhodující je, zda zachovávají smysl Písma.[1]
Ani „Závazné jsou pouze výroky s výslovně biblickými odbornými pojmy“ není biblickou naukovou větou. Námitka tedy sama zavádí dodatečné pravidlo. Toto pravidlo nesmí rozhodovat, které závěry smíme vyvozovat z Božího slova.
2. Tři výroky nelze stavět proti sobě
Zaprvé: Existuje pouze jeden Bůh (5. Mojžíšova 6,4; Izajáš 45,5). Zadruhé: Otec, Syn a Duch jsou skutečně rozlišeni. V Janovi 14,16 prosí Syn Otce a Otec dává jiného Přímluvce. Zatřetí: Syn a Duch patří na stranu Boha, nikoli na stranu jeho stvoření. Jan 1,3 zahrnuje všechno vzniklé do stvořitelského díla Slova. Skutky 5,3–4 označují lež vůči Duchu jako lež vůči Bohu.
Tyto výroky nevytvářejí tři bohy. První věta to zakazuje. Nevytvářejí ani jedinou osobu se střídajícími se jmény. Druhá věta to zakazuje. A nevytvářejí odstupňování od jednoho pravého Boha ke dvěma božským pomocným bytostem. Proti tomu stojí třetí věta. „Jedna podstata, tři osoby“ drží všechny tři výroky společně.[2]
3. Trojice je již řádem křesťanského života
Matouš 28,19 staví Otce, Syna a Ducha svatého společně do jediné křestní příslušnosti. Efeským 2,18 popisuje tentýž přístup k Bohu: skrze Krista, v jednom Duchu, k Otci. Církev tedy nezačíná neurčitým Bohem a později nedoplňuje složitou teorii. Křest, vykoupení a modlitba se od počátku vztahují k Otci, Synu a Duchu.
Jednotlivý gramatický detail křestní formule přitom nenese celou nauku. Její síla spočívá v tom, že souhlasí s výroky o Boží jednotě, božství Syna a osobnosti Ducha.
4. Vyznání slouží zjevení
Křesťané nedávají trojjedinému Bohu právo být Bohem teprve po neutrálním zkoumání. Myslíme z jeho sebezjevení. Právě proto musí naše vysvětlení odpovídat Písmu. Vyznání je závazné, protože věcně správně shrnuje Boží slovo; církev Boží podstatu ani nevytvořila, ani nestanovila hlasováním.
Doplňující otázka vedoucí k cíli proto zní: Který z biblických výroků má být zrušen poukazem na chybějící slovo? Chybění pozdějšího označení nevyvrací ani jediný z těchto textů.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Tomáš Akvinský, Summa theologiaeI, q. 29, a. 3, odpověď na námitku 1: biblický smysl a pozdější pojmosloví.
- Wayne Grudem, Biblische DogmatikKap. 14: „Bůh ve třech osobách“; zvláště tři vzájemně související výroky.