Námitka
V Janovi 1,1 stojí theos bez určitého členu. Nemohlo by proto být Slovo „jedním bohem“ pod nejvyšším Bohem – nebo pouze původně neosobním Božím plánem?
1. Chybějící člen automaticky neznamená „jeden“
Řečtina nemá neurčitý člen, který by jednoduše odpovídal německému „ein“. Podstatné jméno bez určitého členu proto není automaticky neurčité. Již Jan 1,6 mluví bez členu o Bohu jako vysílateli Křtitele. Také v 1,12–13 označuje theos bez členu skutečného Boha.
V 1,1 je „Slovo“ díky svému členu rozpoznatelné jako podmět věty. Předsunuté theos říká, čím toto Slovo je. Jeho kvalitativní význam popisuje plné božství, nikoli oslabenou podobnost s Bohem. Takzvané Colwellovo pravidlo přitom nelze používat automaticky: Teprve stavba věty a souvislosti rozhodují o výkladu.[1]
2. Co již bylo, stojí proti všemu, co vzniklo
Jan staví vedle sebe tři výroky: Slovo bylo na počátku, bylo u Boha a bylo Bůh. Ve verši 3 pak následuje vznik všech věcí skrze Slovo. Toto postavení proti sobě je rozhodujícím myšlenkovým postupem: Slovo patří k tomu, co na počátku již je; stvoření patří k tomu, co skrze toto Slovo vzniká.[2]
Kdyby samo Slovo bylo vzniklou bytostí, patřilo by k celku toho, co vzniklo skrze Slovo. Muselo by se pak podílet na vlastním vzniku. Text této výjimce výslovně brání záporným dodatkem, že bez Slova nevznikla ani jediná vzniklá věc. Hranice mezi Stvořitelem a stvořením probíhá mezi Slovem a všemi vzniklými věcmi, nikoli mezi Otcem a Slovem.
3. „U Boha“ chrání osobní rozlišení
Plné božství Slova neznamená, že by Slovo bylo Otcem. Je u něho. Jan 1,14 identifikuje totéž Slovo jako toho, kdo se stal tělem; verš 17 jmenuje Ježíše Krista. Prolog nevypráví, jak se abstraktní idea někdy stala na ní nezávislým člověkem. Soustavně mluví o Slovu, které již bylo a nyní se stalo člověkem.
Osobní čtení je v evangeliu potvrzeno: Syn připomíná slávu, kterou měl u Otce před světem, a jeho předsvětskou lásku (17,5.24). Pouhý plán nemiluje a nemá slávu u toho, kdo plánuje.
4. Prolog určuje, jak číst Ježíše
„Jeden bůh“ ve smyslu nižší božské bytosti napětí neřeší. Tento překlad vnáší systém stupňů do textu, který právě odlišuje veškeré stvoření od nestvořeného Slova. A „pouze plán“ nevysvětluje ani osobní souvislost, ani vtělení téhož Slova.
Jan začíná své evangelium pokynem ke čtení všeho dalšího: Ježíš, který hladoví, trpí a umírá, je věčné Slovo v pravé lidské existenci. Jeho ponížení nevyvrací úvodní výrok. Ukazuje, jak daleko Syn jde, aniž přestává být tím, kým je.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- NET Bible, překladová poznámka k Janovi 1,1Kvalitativní smysl theos a meze Colwellova pravidla; žádné vyvození „jeden bůh“ pouze z chybějícího členu.
- Robert L. Reymond, A New Systematic Theology of the Christian FaithKap. 8, „John 1:1“, s. 299–301: preexistence, stvoření a vtělení.