Námitka
Zda Římanům 9,5 nazývá Krista „Bohem nade vším“, závisí na tom, kde ukončíme větu. Nemohou pak trinitáři svou nauku jednoduše vytvořit vhodně umístěnou čárkou?
1. Slova jsou pevně dána; vykládá se jejich souvislost
Hlavní otázka se zde netýká později přidaného Božího jména. Týká se spojení existujících slov: Pokračuje výrok o Kristu, nebo začíná samostatná chvála Boha? Moderní interpunkční znaménka ukazují rozhodnutí překladatele.[2]
Z chybějící dnešní interpunkce však nevyplývá jazyková libovůle. I věta bez tištěné čárky má slovosled, gramatické vazby a myšlenkový postup.
2. Bezprostřední návaznost svědčí pro Krista
Pavel jmenuje Krista jako toho, kdo podle svého lidského původu pochází z Izraele. Poté následuje obrat, který přirozeně navazuje jako „který je“ na tohoto naposledy jmenovaného. Při tomto čtení výrok získává rozpoznatelný pohyb: podle lidského původu z Izraele, nadto Bůh nade vším.[1]
Omezující formulace „podle těla“ naznačuje další určení. Nevynucuje je sama o sobě, dobře však odpovídá pokračování o Kristově božské vznešenosti.
3. Samostatná chvála musí vysvětlit přechod
Pavel samozřejmě může uprostřed argumentace chválit Boha. Námitkou tedy není, že by chvála byla zásadně nemožná. Zde by však musel být předpokládán nový vztah bez výslovného uvedení. Také pořadí slov je pro samostatný žehnací výrok méně přirozené než pro pokračování o Kristu.[1]
Souvislostí je navíc nářek nad situací Izraele navzdory jeho velkým výsadám. To, že z tohoto lidu přichází Kristus, zvyšuje váhu těchto výsad. Jeho označení jako Boha dává nářku dodatečnou hloubku. Toto čtení tak vysvětluje syntaxi i argumentační postup.
4. Výsledek nespočívá na typografickém triku
Překlad, který označuje Krista jako Boha nade vším, je dobře zdůvodněný. Diskutovalo se o jiných členěních vět; jejich pouhá možnost je nečiní stejně pravděpodobnými. Rozhodnutí je třeba zdůvodnit místo toho, abychom je nahrazovali tvrzením, že čárka spadla z nebe.
Stejně nepřípustné by bylo předběžné rozhodnutí, že Pavel zásadně nemůže nazývat Ježíše Bohem, a proto zde nutně musí začínat nová věta. To by byl právě dogmatický zásah, který námitka kritizuje. Znění požaduje jazykově zdůvodněné rozhodnutí; christologické čtení pro něj má značné důvody.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Robert L. Reymond, A New Systematic Theology of the Christian FaithŘímanům 9,5, s. 246–248: návaznost vztažného výrazu, kontext a forma chvály.
- NET Bible, Římanům 9,5Překladová poznámka k možným členěním věty.