Námitka
Pokud překlad mluví o „Bohu a našem Spasiteli Ježíši Kristu“, mohli by Bůh Otec a Ježíš být dvě různé osoby. Nerozhoduje zde pouze teologická záliba překladatele?
1. „A“ nerozhoduje otázku samo
„Můj přítel a lékař“ může mínit jednoho člověka se dvěma označeními; „můj přítel a můj lékař“ může označovat dva lidi. Také v řečtině je třeba číst celou konstrukci. V Titovi 2,13 stojí „Bůh“ a „Spasitel“ jako osobní tituly v jednotném čísle pod společným členem. Následující jméno pojmenovává Ježíše Krista.[1]
Takzvané Granville-Sharpovo pravidlo popisuje taková spojení. Není tvrzením, že každé „a“ ztotožňuje dva výrazy. Jeho podmínky se týkají právě osobních označení v jednotném čísle, která nejsou použita jako vlastní jména. Libovolná věta se dvěma jmény je proto nevyvrací.
2. Naděje se vztahuje ke Kristovu zjevení
Titovi 2,13 hledí ke zjevení slávy toho, koho text označuje. Verš 14 pokračuje tím, kdo se za nás vydal. Spojení budoucího zjevení a uskutečněného sebevydání má rozpoznatelný vztah: Ježíše Krista. Syntakticky přirozené čtení tak odpovídá myšlenkovému postupu oddílu.[3]
List na jiných místech odlišuje Otce a Syna. Z toho nevyplývá, že každé označení Boha musí mínit výhradně Otce. Takové předběžné rozhodnutí by vylučovalo právě výrok, jehož gramatika má být zkoumána.
3. Petr nabízí srovnání v témže listu
V 2. Petrově 1,1 se setkáváme s odpovídajícím spojením „náš Bůh a Spasitel Ježíš Kristus“. Zvláště poučné jsou 1,11 a 2,20: Tam jsou „Pán“ a „Spasitel“ srovnatelným způsobem vztaženy na Ježíše. Bylo by třeba vysvětlit, proč právě u „Boha a Spasitele“ bez jazykového podnětu roztrhnout totéž těsné spojení.[2]
Verš 2 naproti tomu jmenuje Boha a Ježíše v jiné konstrukci. Osobní rozlišení tím není popřeno. Odlišné větné formy je třeba právě odlišně vyhodnocovat.
4. Gramatika podpírá určitý, omezený výrok
Tyto texty nazývají Ježíše Bohem. Samy nerozvíjejí celou nauku o Trojici a neříkají, že Ježíš je Otec. Výrok přesto zůstává závažný: Očekávaný Spasitel nepatří pouze k nižší třídě božských pomocníků.
Toto čtení nezdůvodňujeme tím, že se dobře hodí k nauce. Vysvětluje spojení titulů, užití v příslušném listu a pokračování výroku. Nauka toto zjištění přijímá.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- NET Bible, Titovi 2,13Gramatická poznámka ke spojení osobních titulů pod jedním členem.
- NET Bible, 2. Petrův 1,1Srovnání s odpovídajícími formulacemi v 1,11 a 2,20.
- Robert L. Reymond, A New Systematic Theology of the Christian FaithTitovi 2,13, s. 248–250: syntax a Kristovo zjevení.