Námitka
Některé Bible čtou v Janovi 1,18 „jednorozený Syn“, jiné „jednorozený Bůh“. Pokud Ježíšovo božství závisí na nejisté variantě čtení, je jeho biblický základ slabý.
1. Varianta je skutečně přítomna
Řecká tradice zde nabízí především dvě skupiny znění: monogenēs theos a ho monogenēs huios. Raní významní svědkové podporují „Boha“, zatímco „Syn“ je rozšířený zvláště v pozdější tradici. Kritická vydání obvykle upřednostňují variantu s Bohem; přesná formulace a její překlad přesto vyžadují pečlivost.[1]
Textověkritický soud nespočívá pouze v počítání rukopisů. Stáří, příbuznost, rozšíření a vysvětlení, jak jedna varianta mohla vzniknout z druhé, patří k sobě. To, že „Syn“ v Janově evangeliu zní známěji, je přitom relevantní; samo o sobě to ještě není důkaz.
2. „Jednorozený“ nesmí propašovat stvořený počátek
Slovo monogenēs označuje jediného, respektive jedinečného Syna. Již jeho užití pro Izáka v Židům 11,17 ukazuje, že není jednoduše popisován biologický děj: Abraham měl další potomky, ale Izák byl jedinečným synem zaslíbení.
Tradiční překlad „jednorozený“ lze smysluplně používat v rámci teologického vysvětlení. Ze samotného slova však nevyplývá ani okamžik vzniku, ani již úplná nauka o věčném plození. Právě toto rozlišení brání tomu, aby překlad předem rozhodoval exegezi.
3. Obě varianty čtení stojí pod týmž výrokem prologu
Jan 1,18 uzavírá prolog, jehož počátek nazývá Slovo Bohem a odlišuje je od Boha. Verš 3 staví Slovo proti všemu vzniklému. Verš 14 identifikuje toto Slovo jako Vtěleného, jehož slávu učedníci viděli. Tyto výroky nezávisí na variantě ve verši 18.[2]
Čteme-li „Bůh“, je božství zjevujícího výslovně uvedeno znovu. Čteme-li „Syn“, je zdůrazněn jeho jedinečný vztah k Otci. Žádná varianta neříká: Tento Syn patří ke stvořením. To by bylo třeba teprve dodatečně tvrdit proti předchozímu textu.
4. Neviditelný Bůh je poznáván skrze Syna
Trvalým jádrem obou variant je jedinečné společenství Syna s Otcem. On dává poznat neviditelného Boha. Nejde o učitele náboženství, který z bezpečné vzdálenosti vyslovuje domněnky o Bohu, nýbrž o zjevujícího z bezprostředního společenství s ním.
Nauka o Trojici proto nepožaduje rozhodnutí podle dogmatického přání. Můžeme tradici otevřeně zkoumat a zároveň zachovat: Prolog nese svou christologii jako souvislé svědectví. Jednotlivé zjištění varianty toto svědectví neruší.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- NET Bible: Jan 1,18Textověkritická poznámka k theos/huios; překladové poznámky k monogenēs.
- Robert L. Reymond, A New Systematic Theology of the Christian FaithS. 299–305: Jan 1,1–18 a božství Syna.