Námitka
Jc Beall hájí nauku o Trojici, v níž mohou být rozpory o Bohu pravdivé. Je to důsledné řešení, pokud klasická logika nauku nepřipouští?
1. Návrh nelze popisovat jako pouhé odmítání myšlení
Beall rozvíjí určitý logický přístup. Některé rozporné výroky o Bohu pokládá za pravdivé a popírá, že by z nich musely vyplývat libovolné výroky.[1] To je náročnější než tvrzení, že u Boha již vůbec nelze argumentovat.
Parakonzistentní logika brání tomu, aby každá nekonzistence učinila celý systém triviálním. Z toho však ještě nevyplývá, že samotná skutečnost obsahuje pravdivé rozpory. Logika pro zacházení s rozpornými údaji a tvrzení rozporného Boha jsou různé teze.
2. Tvrzená nutnost závisí na formalizaci
Jsou-li „Otec je Bůh“ a „Syn je Bůh“ chápány jako úplné totožnosti s týmž jedincem, skutečně vzniká při dodatečné větě „Otec není Syn“ konflikt. Právě první převod však musí být zdůvodněn.
Klasické rozlišení podstaty a osoby netvrdí identitu a neidentitu týchž osob v témže ohledu.[2] Kdo pokládá toto rozlišení za nedostatečné, musí ukázat, proč selhává. Nelze nejprve stanovit sporný převod a jeho rozpor poté vydávat za vlastnost Boha.
3. Boží pravdivost není libovolně zaměnitelným měřítkem
Písmo staví Boží věrnost proti jeho sebezapření a nazývá jej Bohem, který nelže. Tyto výroky nejsou úplným pojednáním o formální logice. Zdůvodňují však, proč jeho zjevení přijímáme jako pravdivou a spolehlivou řeč.
Pokud model tvrdí, že určité výroky o Bohu jsou současně pravdivé i nepravdivé, musí vysvětlit, proč se má právě s těmito výroky takto zacházet. Pouhá obtížnost lidského vysvětlení tento důvod neposkytuje. Nevyzpytatelnost není pozitivním dokladem rozpornosti.
4. Naše odpověď zachovává příslušný ohled
Syn je Bůh podle podstaty a od Otce je osobně odlišen. Ve vtělení je věčný podle božství a časově narozený podle lidství. Taková rozlišení nechtějí skrývat prokázaný rozpor; uvádějí, co se vůbec tvrdí.
Beallovu dodatečnou tezi pravdivých rozporů proto nepřijímáme. Důkazní břemeno spočívá v doložení, že by zjevená nauka bez této teze byla neudržitelná. Selhaný vysvětlující model nebo zavádějící věta rovnosti k tomu nestačí. Boží zjevení požaduje přesné myšlení, nikoli vzdání se jeho určitých výroků.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Jc Beall, Divine Contradiction: some snippetsReligious Studies 60/4 (2024), s. 680–683; vlastní shrnutí přístupu pravdivých božských rozporů.
- Tomáš Akvinský, Summa theologiaeI, q. 28, a. 3: Osobní rozlišení a přesný ohled, v němž jsou vztahy rozlišeny.