Proč tři božské osoby nejsou tři bohové?

1. „Stejná přirozenost“ může znamenat dvojí

U tří lidí míní „stejná přirozenost“ společný druh: Všichni jsou lidé. Jejich konkrétní bytí však zůstává oddělené. Každý má vlastní omezený rozum, vlastní vůli a vlastní existenci. Lidství jednoho není početně týmž konkrétním životem jako lidství druhého.

Klasická nauka o Trojici výslovně říká více než takovou shodu druhu. Otec, Syn a Duch nesdílejí pouze stejnou definici božskosti. Jsou v jediném neděleném božském bytí. Tomáš tento rozdíl rozpracovává: Lidská přirozenost se množí v lidských jedincích; božská bytnost se osobami nemnoží.^[1]

2. Písmo nepopisuje božské pracovní společenství

Jan 5,19 neříká pouze, že Syn nemůže nic činit sám od sebe. Věta pokračuje: Co činí Otec, činí stejně i Syn. Ve verši 21 dává Syn život, komu chce; verš 23 požaduje stejnou čest pro Syna i Otce. Tato jednota je všeobsáhlejší než spolupráce dvou omezených aktérů.

Jan 10,28–30 popisuje tutéž nepřemožitelnou ochranu ovcí v Ježíšově ruce a v ruce Otce a zdůvodňuje ji jejich jednotou. Jan 14,10–11 doplňuje vzájemné přebývání. Texty neposkytují stavební plán božského bytí, ale odporují obrazu vedle sebe existujících božských jedinců.

Proto tuto odpověď nelze přenést na každý panteon. Pokud tři božstva mají tři vlastní akty života, oblasti moci nebo na sobě nezávislé božské podstaty, zůstávají třemi bohy – i při nutné harmonii. Dodatečně je nazvat „osobami jednoho Boha“ na tom nic nemění. Trinitární výrok si nárokuje samotnou jedinou nedělenou božskou skutečnost; musí být měřen podle tohoto silnějšího nároku.

3. Osobní rozdíly nejsou dodatečná božstva

Otec není Syn, protože být Otcem a být Synem jsou skutečné, nezaměnitelné vztahy. Rozdíl nespočívá v tom, že Otec má více moci nebo jiné božské vědění. Stejně tak Duch není třetí porcí božské skutečnosti.

Proto klasická nauka vyznává jediné božské poznávání a chtění. Tři na sobě nezávislé vševědoucnosti nebo tři soupeřící božská rozhodovací centra by jednotu právě znovu rozkládaly. Lidský model „tři osoby = tři oddělené bytosti“ nelze mlčky povýšit na definici každé možné osobnosti.^[2]

4. Srovnání předpokládá to, co má dokázat

Příklad lidí dokazuje triteismus pouze tehdy, pokud se Bůh může množit přesně jako stvořené přirozenosti. Tím by se s ním však již zacházelo jako s členem rodu místo jediného nestvořeného původu všech rodů.

Boží bytí nezískáváme extrapolací lidských jedinců. Přijímáme jeho sebezjevení a podle něj rozlišujeme: skutečné osoby, žádné oddělené božské podstaty. Jednota je přitom stejně nepostradatelným obsahem zjevení jako rozlišení. Kdo škrtá jednu stranu, nezjednodušuje nauku, nýbrž mění její předmět.