Vedou sociální modely Trojice ke třem bohům?

1. Samotná společná láska nečiní více bytostí jednou

Tři lidé zůstávají třemi lidmi, i když se dokonale shodují. Pokud model vysvětluje Boží jednotu pouze jako harmonii různých božských bytostí, ještě nezdůvodnil výrok o jednom Bohu.

Biblická jednota je náročnější. Izajáš popisuje jediného Stvořitele jako jediný původ nebe a země. Jeho jednota není vytvářena teprve dohodou několika původně samostatných mocí.

2. „Sociální“ neoznačuje jednotnou teorii

Swinburne rozvíjí vysvětlení pomocí tří božských osob a jejich nutných vztahů původu a lásky. Nechce jejich jednotu chápat jako náhodné spojenectví.^[1] Přesto je třeba zkoumat, zda nutná spjatost již vytváří požadovanou jednotu božské podstaty.

Craig naproti tomu výslovně klade jedinou duchovní bytost se třemi osobními centry. Jeho model proto nelze jednoduše podávat jako tři navzájem oddělené duše.^[2] Protiotázka zde zní přesněji, jak je každé osobní centrum zcela Bohem, a nikoli pouze součástí většího božského celku.

U Swinburna proto otázka existence ze sebe zasahuje určitější bod: Je-li Otec původem ostatních osob, musí model vysvětlit, v jakém smyslu mají všechny stejnou nestvořenou nezávislost. Věčné a nutné vytváření vylučuje časový počátek; automaticky neodstraňuje každou vysvětlující asymetrii. Klasická odpověď odlišuje osobní původ od vytvoření druhé božské podstaty. Podle toho je třeba měřit, zda Swinburnovo zvláštní vysvětlení zachovává jediné božství.^[1]

U Craiga je obdobně třeba odlišit jedinou duši od dodatečného čtvrtého já. Pokud jsou centra chápána pouze jako svazky schopností, jejich úplná osobnost nadále vyžaduje vysvětlení; pokud jsou učiněna samostatnými božskými substancemi, tvrzená jednota se ztrácí. Craig chce zastávat právě jedinou duchovní bytost se třemi osobními centry.^[2] Kritika proto musí uvést, který z jeho předpokladů nedokáže zachovat obě tyto hranice společně. Pouhé číslo tři to ještě nerozhoduje.

3. Měřítkem jsou obě strany zjištění Písma

Jan 17,24 brání oslabit věčnou lásku mezi Otcem a Synem na pouhou roli vůči světu. Jan 1,3 zároveň brání zařadit Syna mezi stvořené prostředníky. Žádný z těchto textů nevysvětluje Boha jako složení tří dílčích bytostí.

Model proto musí společně vysvětlovat skutečné osobní vztahy a nedělené božství. Klasická tradice váže poznávání, chtění a moc k jediné božské přirozenosti.^[3] To je právě pokus myslet skutečné společenství bez tří samostatných božstev.

Ani vzájemná láska již není vzájemnou potřebností. Model by porušoval Boží dokonalost tehdy, pokud by se osoby teprve musely od sebe učit, doplňovat chybějící síly nebo vyjednávat své konflikty. To nevyplývá pouze z toho, že se navzájem milují. Rozhodující je, zda společenství vyjadřuje věčnou plnost, nebo vyrovnává nedostatek.

4. Nemusíme hájit každý model nazývaný trinitární

Vysvětlující pokus může výstižně zdůraznit jeden aspekt a přesto jinde vytvářet obtíže. Kritizovat jej neznamená popírat božství Syna. Znamená to měřit vysvětlení podle nauky, kterou má vysvětlit.

Námitka proto zasahuje každý model, který z Boha činí pouhou společnost. Nauku o Trojici jako celek zasahuje teprve tehdy, pokud by bylo ukázáno, že skutečné osobní rozlišení nutně znamená tři oddělené božské bytosti. Právě tento předpoklad je sporný; označení „tři osoby“ jej nedokazuje.