Námitka
Je-li Otec původem Syna a Ducha, má něco, co jim chybí. Pak se zdá, že pouze on je nejvyšším Bohem; Syn a Duch by byli odvozenými a podřízenými božskými bytostmi.
1. Nezaměnitelnost není nedokonalostí
Otec není Syn a Syn není Otec. Z toho nevyplývá, že by jednomu chyběla božská dokonalost. Otcovství není vyšším množstvím božství. Označuje osobní vztah. Kdyby bylo dokonalostí nutnou k plnému božství, Syn by skutečně nemohl být plně Bohem. Právě tento předpoklad je však chybný.
Naopak Otci nechybí božská dokonalost, protože není Synem. Vztahy jsou různé; podstata, moc a sláva nejsou rozdělovány podle hodností.
2. „Původ“ nesmí nepozorovaně znamenat „Stvořitel“
V klasické řeči o monarchii Otce označuje původ řád osobních vztahů. Tomáš v I, q. 33, a. 1 vysvětluje, že tím není tvrzeno ani časové dříve, ani nižší přirozenost toho, kdo je z Otce. Vyhýbá se právě významu příčiny, který by naznačoval oddělené substance a stvořenou závislost.[1]
Řetězec „nejvyšší Bůh – nižší Bůh – ještě nižší bytost“ by nebyl výkladem Trojice, nýbrž jejím nahrazením odstupňovanými božstvy. Kdo takové odstupňování vyvozuje ze slova původ, musí nejprve ukázat, že použitý pojem původu tento význam skutečně obsahuje.
3. Jan spojuje řád a stejnou božskou čest
Jan 5 jmenuje Otce jako toho, kdo posílá a dává Synu soudcovskou pravomoc. Tentýž kontext říká, že Syn dává život, komu chce, a že jej všichni mají ctít, jako ctí Otce (5,21–23). Řád poslání neruší stejnou božskou čest.
Jan 16,14–15 popisuje Ducha jako toho, kdo oslavuje Krista a bere z jeho. Ježíš dodává, že všechno, co má Otec, je jeho. Poslání zpřístupňují společenství osob. Nedovolují činit z každého směru dávání stupeň nižšího božství.
4. Žádná osoba nemá větší božství
Tomáš zdůvodňuje rovnost osob tím, že jediná božská podstata nepřipouští více a méně. Větší božství Otce a menší božství Syna by právě nebyly týmž neděleným božstvím.[2]
Křesťanské tradice nevysvětlují vztahy původu a zvláště vycházení Ducha ve všech bodech stejně. Tyto rozdíly je třeba odlišit od společné hranice: Syn a Duch nejsou stvoření ani nižší bohové. „Monarchie“ je trinitárním výrokem pouze tehdy, zachovává-li tuto hranici. Neoznačuje vládu božského jedince nad dvěma podřízenými spolubohy.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Tomáš Akvinský, Summa theologiaeI, q. 33, a. 1: původ bez časové přednosti a bez snížení podstaty.
- Tomáš Akvinský, Summa theologiaeI, q. 42, a. 1–2: stejné božství, moc a věčnost.