Námitka
Bůh je trojjediný. Syn je Bůh. Syn by tedy musel být trojjediný. Nauka o Trojici závěr popírá, a zdá se tak porušovat jednoduché logické vyvození.
1. Závěr funguje pouze při neměnném vztahu
Kdyby „Bůh“ bylo soustavně vlastním jménem čtvrté osoby a „Syn je Bůh“ ztotožněním s touto osobou, byl by závěr nutný. Právě to však nauka o Trojici neučí. Vedle Otce, Syna a Ducha neexistuje další božský nositel, s nímž by každá osoba musela být ztotožněna.
Mooneyho námitka zviditelňuje důležitý úkol upřesnění: Musíme vysvětlit, jaký výrok „je Bůh“ pokaždé činí, místo abychom slovo nechali nepozorovaně přecházet mezi různými významy.[1]
2. Trojjedinost neoznačuje čtvrtou podstatnou vlastnost jednotlivé osoby
Vševědoucnost označuje božskou dokonalost. „Trojjediný“ naproti tomu označuje, že jediná božská podstata existuje v Otci, Synu a Duchu. Neříká to, že každá osoba má v sobě znovu tři osoby. Jinak by byl osobní řád u každé osoby zaváděn znovu a nauka by již vůbec nebyla tvrzeným počtem tří.
„Syn je Bůh“ v této souvislosti znamená: Syn má nedělenou božskou skutečnost, nikoli pouze její podíl. Neznamená to: Syn je Otec, Syn a Duch zároveň. Rozlišení mezi výrokem o podstatě a osobním vztažením je výslovným tématem i u Tomáše.[3]
3. Jazyk se přesto nesmí stát únikovou cestou
Poukazem na různé druhy výroků není vyřízena každá metafyzická otázka. Kdo chápe „božský“ pouze jako „lidský“, jako společně vlastněný druh, měl by nadále tři božské exempláře. Proto k vysvětlení nepostradatelně patří početní jednota božství.
Czepielik ukazuje, jak takzvaný nový problém souvisí s již existujícími řešeními původního problému Trojice. Pojmové požadavky přitom nemizí; nevznikají však teprve slovem „trojjediný“.[2]
4. Jan sám poskytuje nutné rozlišení
Logos je u Boha a je Bůh. Evangelista tím spojuje osobní vztah a plné božství, aniž ztotožňuje Logos s Otcem. Pozdější vyznání toto spojení činí výslovným.
Úsudek „tedy Syn je tři osoby“ vzniká teprve tehdy, když je z výroku o božství učiněno úplné ztotožnění osoby s celým řádem osob. Tento dodatečný předpoklad musí být zdůvodněn. Nesmí být nejprve včítán do nauky a následně vydáván za její rozpor.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Justin Mooney, A New Logical Problem for the Doctrine of the TrinityReligious Studies 54/1 (2018), s. 1–13; formulace problému trojjedinosti.
- Agnieszka Czepielik, No new problem for the Trinity: A reply to MooneyReligious Studies 62/1 (2026), s. 197–213; souvislost s původním problémem identity.
- Tomáš Akvinský, Summa theologiaeI, q. 39, a. 4: Jak může označení Bůh ve výrocích zastupovat osobu.