Dokazuje společné jednání společnou podstatu?

1. Samotná spolupráce skutečně nestačí

Z „A a B stavějí stejný dům“ nevyplývá „A a B jsou tatáž bytost“. Trinitární argumentace, která zjišťuje pouze společné cíle, by byla nedostatečná. Biblické zdůvodnění však obsahuje dodatečné, rozhodující určení: Určitá díla vyznačují jediného Stvořitele proti všemu stvořenému.

Nejde proto pouze o výsledek spolupráce. Jde o původ moci, rozsah působení a hranici mezi Bohem a stvořením.

Stejně tak nutná neoddělitelnost dvou věcí sama nezakládá jejich totožnost. Z „Žádná nemůže existovat bez druhé“ logicky nevyplývá „Obě jsou totéž“. Proto ani nutná spolupráce, ani nutné společné bytí samy nedokazují jediné božství. Trinitární zdůvodnění spojuje biblicky dosvědčeného jediného Stvořitele se všeobsáhlou účastí Syna a Ducha na jeho vlastním působení; nesmí toto zjištění Písma nahrazovat slabším závěrem z pouhé neoddělitelnosti.

2. Stvoření v textu není procesem dělby práce

Izajáš 44,24 popisuje Hospodina jako toho, kdo všechno tvoří a sám rozpíná nebe a zemi. Jan 1,3 říká o Logu, že všechno vzniklo skrze něho a bez něho nevzniklo nic vzniklého. Logos není řazen jako první dílčí produkt do řady dalších produktů.^[1]

Pokud skrze něho skutečně vzniklo všechno vzniklé, nemůže být jeho vlastní bytí zároveň stvořením jím vytvořeným. Text jej staví na stranu stvořitelského původu. Model pouhé spolupráce tří stvoření na tento výrok neodpovídá.

3. Jan 5 spojuje působení, život a čest

Syn činí, co činí Otec. Oživuje, koho chce, a má být ctěn jako Otec. Toto spojení přesahuje výrok, že dva pověřenci mají náhodou stejný plán.

Proroci mohou Boží mocí činit zázraky. Z toho nevyplývá, že jim bez omezení náleží totéž stvořitelské působení, pravomoc dávat život a čest odpovídající Otci. Rozdíl nespočívá v tom, že by zázrak byl zvláště působivý, nýbrž v druhu nároku, který s ním text spojuje.

4. Závěr spočívá na několika výrocích společně

Existuje pouze jediný nestvořený božský původ; Syn nepatří ke stvoření; Otec a Syn zůstávají osobně rozlišeni. Nauka o Trojici spojuje tyto výroky místo obětování osobního rozlišení nebo božství Syna.

„Nedělené působení“ tedy nepopisuje koalici. Osoby nepřispívají každá samostatným podílem k většímu dílu. Tomáš přesto odlišuje společné božské jednání od zvláštního osobního vztahu jeho výsledku.^[2] Proto může tentýž Bůh v dějinách spásy působit uspořádaně, aniž by museli spolupracovat tři bohové.