Námitka
Pokud je každá osoba Bůh a navíc je Trojice Bůh, zdá se, že existují čtyři božské bytosti. Pokud naproti tomu Boha vytvářejí teprve tři společně, je každá osoba pouze částí Boha.
1. Alternativa spočívá na chybné představě o „podstatě“
Božská podstata není dodatečnou věcí za Otcem, Synem a Duchem. Kdo si ji představuje jako čtvrtého nositele vědomí nebo jednání, učinil z výroku o podstatě další osobu. Stejně tak „Trojice“ není vlastním jménem čtvrtého aktéra. Výraz označuje jediného Boha jako Otce, Syna a Ducha.
Na druhou stranu božství není celkovým souborem, k němuž každá osoba přispívá podílem. Koloským 2,9 hovoří o celé plnosti božství v Kristu. Výrok nepřipouští Syna, který by sám o sobě byl božský pouze z jedné třetiny.
2. Části doplňují nedostatek; božské osoby to nedělají
Součást nemá úplnost složeného celku. Doplňuje jiné části a je jimi doplňována. Právě tento vztah je u božských osob popřen. Syn nezískává dodatečnou všemohoucnost, přidáme-li Otce; Duch nevyplňuje mezeru v božském vědění.
Osobní rozlišení nepřidává božské podstatě dokonalost, která by některé osobě chyběla. Týká se nezaměnitelného bytí Otcem, Synem a Duchem. Proto může plné božství náležet každé osobě, aniž sčítáme tři porce.[1]
3. Složenost by zničila Boží původnost
Bytost sestávající ze součástí závisí na tom, že tyto součásti jsou pohromadě. Její jednota by vyžadovala vysvětlení. Klasická nauka o božské jednoduchosti popírá právě tuto závislost: Boha nečiní Bohem něco ještě základnějšího.[2]
Tato úvaha nenahrazuje biblické zjevení osob. Spíše chrání před výkladem zjevené trojnosti podle vzoru spolku, organismu nebo trojdílného předmětu. Takové obrazy mohou ilustrovat společnou pozornost, ale nemohou zobrazit Boží podstatu.
4. Není nutné volit mezi čtvrtým a třetinami
Obě nabídnuté možnosti jsou úplné pouze tehdy, pokud by každé skutečné rozlišení muselo být buď oddělením, nebo dělením. Právě to trinitární výrok popírá: Otec a Syn jsou vztahově rozlišeni, aniž jsou oddělenými božskými existencemi nebo neúplnými částmi.
Tomáš proto formuluje, že podstata není od osob oddělena ani v nich zmnožena.[1] Nauka zůstává náročná; není však tvrzením čtvrtého Boha nebo tří částečných bohů. Kdo ji nutí pod jeden z těchto dvou popisů, již odstranil její rozhodující rozlišení.
5. Skupinové vědomí by bylo dodatečným tvrzením
Družstvo není hráčem v témže smyslu, v němž jsou hráči jeho členové. Obdobně by „společenství je Bůh“ ještě nevysvětlovalo, jak je každá osoba zcela Bohem. Pokud se tři samostatné božské bytosti teprve spojují ve společenství, pluralita bytostí zůstává; získá-li společenství navíc vlastní já, skutečně vzniká čtvrtý osobní nositel.
Klasická nauka nepředpokládá ani jedno. Božství není ani názvem spolku, ani celkovým vědomím vznikajícím ze tří dílčích vědomí. Otec, Syn a Duch nemají každý třetinu božského poznání. Jediné poznání jim patří neděleně; není dodatečným subjektem vedle nich. Tím je vyloučen určitý skupinový model. Jak skutečné osobní rozlišení a toto jediné poznání patří dohromady, musí vysvětlit nauka o osobách; pouhá skupinová analogie to nezajišťuje.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Tomáš Akvinský, Summa theologiaeI, q. 39, a. 1–3: podstata a osoby; žádná společná substance oddělená od Otce a Syna.
- James E. Dolezal, God without PartsKap. 2: složenost a závislost; podání tomášovských rozlišení.