Námitka
Pokud Otec a Syn mají stejné božství, musel by trpět i Otec. Je-li však Syn Otcem opuštěn, zdá se, že se jejich jednota na kříži rozpadá.
1. Lidskou přirozenost přijal pouze Syn
Společné božství neznamená, že každý osobní vztah a každá lidská zkušenost náleží všem třem osobám. Otec není Syn; nenarodil se v Betlémě. Vtělení je společným božským dílem, jehož osobním nositelem je Syn. Tomáš k tomu odlišuje působení sjednocení od osoby, s níž je lidská přirozenost sjednocena.[1]
Proto Syn trpí jako člověk. Otec tuto lidskou přirozenost rovněž nemá a není spoluukřižován.
2. Ježíšovo volání je skutečným nářkem
Marek 15,34 přejímá počátek Žalmu 22. Ježíš vyslovuje nouzi trpícího spravedlivého. To nelze zploštit na pouhé divadelní gesto: Jeho utrpení a zkušenost nepřicházející záchrany jsou skutečné. Nese náš soud a jde cestou smrti, místo aby byl vysvobozen z kříže.
Zároveň je poučná forma nářku. Vzývá svého Boha. I v krajní nouzi je volání vztahem k Bohu, nikoli prohlášením, že pro něj Bůh již neexistuje.
3. Opuštěnost není zrušením božské podstaty
Žalm 22 vede k vyslyšení a chvále Boha. Verš 25 vysvětluje, že Bůh nepohrdl bídou utiskovaného a slyšel jeho křik. Počátek proto nelze oddělit ani od jeho bolestné vážnosti, ani od celého žalmu.
Výrok, že Bůh Syna v utrpení neuchránil před smrtí, je něco jiného než tvrzení, že jejich společné božství bylo rozděleno. Druhé tvrzení nestojí ve volání z kříže. Navíc by z díla vykoupení učinilo dočasné zrušení Boha.
4. Kříž je společným Božím smiřujícím jednáním
Jan 16,32 tváří v tvář přicházejícímu rozptýlení hovoří o tom, že Otec je u Syna. Pavel říká, že Bůh v Kristu smířil svět se sebou. Syn se tedy na kříži nesetkává s Bohem, který je mu svou podstatou cizí nebo jedná proti jeho vůli.
Osobní a přirozenostní rozlišení vysvětlují zjištění společně: Syn skutečně trpí ve svém lidství; Otec a Syn zůstávají jediným Bohem. Otec se nemusí stát člověkem, aby byl kříž Božím jednáním, ani se božství nemusí rozpadnout, aby bylo Ježíšovo utrpení vážné.[2]
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Tomáš Akvinský, Summa theologiaeIII, q. 3, a. 4: Společné božské působení a osobní přiřazení vtělení.
- Chalkedonský koncil, definice víryRozlišení přirozeností zůstává zachováno v jediné osobě Krista.