Námitka
Bůh je nesmrtelný a není pokoušen ke zlému. Ježíš je naproti tomu pokoušen, umírá a je Bohem vzkříšen. Nejsou tyto skutečnosti neslučitelné s jeho božstvím?
1. Rozpor vzniká teprve ztotožněním
„Syn je podle svého božství nesmrtelný“ a „Syn umírá podle svého lidství“ nepopírají tutéž větu v témže smyslu. Výroky platí o téže osobě, ale na základě různých přirozeností. Vtělení znamená právě to, že Syn přijímá skutečný lidský způsob života, aniž přestává být Bohem.[1]
Toto rozlišení není dodatečně přilepenou únikovou cestou: Židům 2 výslovně zdůvodňuje, proč má účast na těle a krvi, aby vykoupil skrze smrt.
2. Zemřít neznamená přestat existovat
Ježíšova smrt je skutečnou lidskou smrtí. Jeho božská přirozenost se nerozpadá a Trojice dočasně neztrácí osobu. Klasicky se smrt chápe jako oddělení lidské duše a těla, zatímco obojí zůstává spojeno s jediným Synem.[2]
Proto smíme říci, že Boží Syn za nás zemřel. Nesmíme z toho činit, že božství jako takové se stalo smrtelným. Naopak by bylo chybné nechat zemřít pouze člověka odděleného od Syna.
3. Pokušení nepředpokládá vnitřní hříšnost
Židům 4,15 spojuje skutečné Ježíšovo pokušení s jeho bezhříšností. Vnější útok, hlad, utrpení a cena poslušnosti jsou skutečné lidské zátěže. Nepředpokládají, že je Syn ve svém božství přitahován zlem. Jakub 1,13 popisuje Boží nepřístupnost zlému svádění; nezakazuje, aby vtělený Syn byl vystaven takovým útokům.
Ani jisté vítězství nečiní prožitý útok neskutečným. Skutečnost zkoušky se měří její skutečnou zátěží, nikoli nutným vnitřním přáním zhřešit.
4. Vzkříšení není cizím záchranným manévrem
Nový zákon popisuje vzkříšení jako Boží jednání, mluví o život tvořícím Duchu a nechává Ježíše ohlásit, že znovu postaví chrám svého těla. Jan 10 spojuje jeho dobrovolné umírání s jeho pravomocí znovu přijmout život.
Tyto výroky nesoutěží jako tři zprávy o různých pachatelích. Dosvědčují jediné božské jednání. Skutečná Ježíšova smrt a jeho vzkříšení proto ukazují hloubku jeho vtělení; nevyvracejí jeho božskou identitu.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Chalkedonský koncil, definice víryJediná osoba Krista ve dvou nesmíšených a neoddělených přirozenostech.
- Tomáš Akvinský, Summa theologiaeIII, q. 50, a. 2–3: Smrt odděluje tělo a duši; neruší spojení s božským Synem.