Námitka
Je-li Ježíš Bůh, modlí se pak Bůh sám k sobě? Modlící se Ježíš se spíše zdá člověkem, který stojí proti jinému, skutečnému Bohu.
1. Syn se modlí k Otci, nikoli k Synu
Námitka ztotožňuje „Boha“ s jedinou osobou a tento předpoklad pak vytýká nauce o Trojici. Ta však učí právě to, že Syn není Otec. Když Ježíš oslovuje Otce, neoslovuje tatáž osoba sama sebe pod jiným jménem. Jan 17,24 uvádí tento osobní vztah dokonce do doby před stvořením.
Tím je zodpovězena otázka protějšku. Ještě je třeba vysvětlit, proč božský Syn vůbec prosí. Zde je rozhodující vtělení.
2. Vtělení zahrnuje skutečně lidský život
Židům 2,17 říká, že se Syn musel stát podobným svým bratřím, aby jednal jako milosrdný a věrný velekněz. K tomu patří nejen tělo a viditelné potřeby. Patří k tomu lidské poznávání, chtění, důvěra a poslušnost. Ježíš, jehož lidský život by byl pouze fasádou božské všemohoucnosti, by nebyl veleknězem tohoto textu.
Židům 5,7–9 spojuje jeho modlitby se slzami s jeho poslušností v utrpení. Modlitba není divadlem, které má pouze ukázat, jak by se mohli modlit jiní lidé. Vtělený Syn žije před Otcem lidskou důvěru, kterou mu dlužíme.
3. Jeden jednající – dvě přirozenosti
Stejně tak by bylo chybné stavět v Ježíši lidského modlitebníka vedle božského Syna. Jednajícím je jediný Syn. Modlí se podle své lidské přirozenosti. Tatáž osoba, která je božsky všemohoucí, zároveň žije skutečně lidský život, jehož síly jsou stvořené a omezené.
Tomáš Akvinský proto vysvětluje Kristovu modlitbu z rozlišení božské a lidské vůle: Božská vůle má moc uskutečnit své chtění; lidská vůle se s prosbou obrací k Bohu.[1] Modlitba vyvrací Kristovo božství stejně málo jako jeho hlad. Obojí dosvědčuje skutečnost přijatého lidství.
4. Modlitba patří k naší spáse
V Janovi 17 Ježíš neprosí jako cizí prostředník, který by musel nejprve příznivě naladit neochotného Boha. Otec jej poslal a miluje své; Syn naplňuje tuto společnou vůli spásy. V Židům 7,25 pokračuje jeho kněžská služba přímluvou za věřící.
Právě proto modlící se Ježíš není trapným zvláštním případem pro křesťanský obraz Boha. Ukazuje, že nám Bůh neuděluje pouze úkol zvnějšku. Věčný Syn se stal naším bratrem a veleknězem. Doplňující otázka nezní: Proč se Bůh vůbec modlí? Zní přesněji: Jak by měl Syn přijmout naše skutečné lidství, aniž by žil také jeho důvěřivé obrácení k Otci?
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Tomáš Akvinský, Summa theologiaeIII, q. 21, a. 1: Kristova modlitba z jeho lidské přirozenosti a lidské vůle.
- Tomáš Akvinský, Summa theologiaeIII, q. 18, a. 1: plná božská a plná lidská vůle v jediném Kristu.