Námitka
Vzkříšený Ježíš nazývá Otce svým Bohem, stejně tak ve Zjevení 3,12. Kdo má nad sebou Boha, zdánlivě sám nemůže být nejvyšším a pravým Bohem.
1. Tentýž oddíl obsahuje oba výroky
Jan 20,17 podává Ježíšova slova o jeho Bohu. Jen o několik veršů později mu Tomáš odpovídá oslovením „můj Bůh“. Ježíš jej nekárá. Jan tedy nevypráví nejprve vyloučení Ježíšova božství a pak nepřehlíží vlastní rozpor. Spojuje Ježíšův vztah k Otci s uznáním jeho božství.[1]
Nosný výklad musí vysvětlit oba výroky. Učinit jeden z nich předběžným rozhodnutím o druhém není vysvětlením kapitoly.
2. Vzkříšení neruší vtělení
Ježíš nebyl člověkem pouze po několik desetiletí. Vzkříšený ukazuje své rány, setkává se s učedníky a zůstává jejich Pánem jako ten, který za ně zemřel. Jeho lidský vztah k Bohu se nestává nepravým tím, že vstává z mrtvých.
Jediný Syn má skutečně lidskou přirozenost. Proto je jeho Otec také Bohem, jemuž jako člověk důvěřuje a slouží. Tomáš Akvinský obdobně odlišuje rovnost Syna v božství od jeho lidského prostřednického úřadu.[2]
3. Nemodlí se druhá osoba uvnitř Ježíše
Odpověď nelze formulovat tak, jako by „člověk Ježíš“ mluvil vedle božského Syna. Je to sám Syn, který jako člověk mluví k Otci. Výroky o jeho lidských vztazích platí o jeho osobě, aniž tím automaticky popisují jeho božskou přirozenost.
To je totéž základní rozlišení, které je nutné, když Nový zákon hovoří o narození nebo smrti Syna. Narozeným je Syn; jeho božská existence proto nezačíná teprve v Betlémě.
4. Oslovení nečiní z Otce jedinou božskou bytost
Námitka předpokládá, že osoba Ježíše může mít pouze jednu přirozenost. Za tohoto předpokladu by jeho lidský vztah k Bohu skutečně vylučoval jeho božství. Právě tento předpoklad však biblické svědectví o vtělení popírá.
Zjevení 3,12 na tom nic nemění: Vyvýšený Kristus zůstává týmž vtěleným Synem. Vede svou církev do společenství svého Boha. Výrok dokazuje jeho skutečné odlišení od Otce a trvalé lidské poslání. Nedokazuje, že Janovo výslovné oslovení Ježíše jako Boha musí být míněno nepřímo.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Robert L. Reymond, A New Systematic Theology of the Christian FaithJan 20,17 a 20,28 čtené společně, s. 297–298.
- Tomáš Akvinský, Summa theologiaeIII, q. 26, a. 2: Kristův lidský prostřednický úřad.