Námitka
Tomáš by mohl tváří v tvář vzkříšenému Ježíši pouze pronést překvapené zvolání k Bohu. Nebo Ježíše nazývá „Bohem“, protože před ním stojí Boží zmocněnec.
1. Vypravěč pojmenovává adresáta
Jan píše, že Tomáš Ježíšovi odpověděl a promluvil k němu. Poté následují obě oslovení: jeho Pán a jeho Bůh. Vysvětlení, že Tomáš nejprve oslovuje Ježíše a pak náhle jiného neviditelného adresáta, musí vložit změnu mluvčího, kterou text nesignalizuje. Nevzniká z vedení vyprávění, nýbrž proti němu.
Ani řecký tvar se členem nebrání oslovení. Tuto funkci může převzít nominativ; z pádového tvaru zde nelze zkonstruovat únikovou cestu.[1]
2. Ježíš potvrzuje víru, nikoli neuvážené zvolání
Ježíš odpovídá konstatováním, že Tomáš uvěřil, protože viděl, a poté hovoří o těch, kdo věří bez tohoto vidění. Scéna tedy pojednává o poznání Ježíše a víře v něho. Není to epizoda o jazykovém přeřeknutí, které Ježíš mlčky přehlíží.
Bezprostředně poté Jan vysvětluje cíl svého evangelia: Jeho čtenáři mají věřit, že Ježíš je Kristus, Boží Syn. Tomášovo vyznání patří k tomuto cíli. Titul Boží Syn proto nelze smysluplně stavět proti předchozímu oslovení Boha.
3. Zástupce ještě nevysvětluje toto oslovení
Posel může jednat s pravomocí svého vysílatele. Z toho však automaticky nevyplývá, že jej židovský učedník vyznává jako svého Boha a tento výrok patří ke vzorové víře evangelia. Reprezentativní výklad zde potřebuje další zdůvodnění.
Jan již v prologu označil Logos jako Boha a nechal všechno vzniklé vzniknout skrze něho. Tomášova slova vyjadřují osobní uznání toho, co čtenář ví od počátku. Závěrečný pohyb evangelia tak unese více než obecnou metaforiku poslání.
4. Vzkříšený Syn zůstává odlišen od Otce
Jen o několik veršů dříve nazývá Ježíš Otce svým Bohem. Jan klade obojí do téže kapitoly. Zdá se, že v tom nevidí rozpor, který předpokládá výhradně lidský výklad. Vtělený Syn stojí jako člověk před Otcem a zároveň je sám rozpoznán jako Bůh.
Vysvětlení proto musí unést oba výroky: Ježíšovo božství a jeho skutečný vztah k Otci. Tomáš neidentifikuje Ježíše jako Otce. Vyznává Syna jako svého Pána a Boha.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Robert L. Reymond, A New Systematic Theology of the Christian FaithJan 20,28, s. 297–298: adresát, oslovení a spojení s účelem evangelia.