Námitka
Jména Otec a Syn působí mužsky a hierarchicky. Nepřenášejí se naukou o Trojici na Boha lidské genderové a mocenské řády a následně neposvěcují?
1. Boží podstata není mužský organismus
Ježíš říká, že Bůh je Duch. Otcovství proto u Boha neoznačuje tělesnou pohlavní výbavu ani pohlavní rozmnožování. Tomáš obdobně rozlišuje pravdivost výroku o Bohu a jeho mylné přenesení na tělesné vlastnosti.[1]
To je rozhodující i pro pojetí člověka: Podle 1. Mojžíšovy 1,27 jsou muž a žena stvořeni jako Boží obraz. Mužství není tou částí člověka, která by jediná opravňovala k podobnosti s Bohem. Vtělený Syn je skutečně mužem; božská podstata se tím nestává mužským tělem.
2. Jména přesto nejsou libovolně zaměnitelná
Ježíš učí své učedníky modlit se k Otci a hovoří o svém vlastním vztahu k němu. Tato jména patří ke zjevení. Nejsou pouze lidskými označeními volně zaměnitelných náboženských funkcí.
Písmo zároveň může Boží útěchu srovnávat s útěchou matky, například v Izajášovi 66,13. Z toho nevyplývá ani ženská tělesnost Boha, ani zrušení jména Otec, kterému učil Ježíš. Je třeba rozlišovat obraznou řeč o Božím jednání a zjevený osobní vztah Otce a Syna.[2]
3. Z božského vztahu nevyplývá lidské pořadí hodností
Kdo z otcovství bezprostředně vyvozuje politickou vládu nebo ze synovství lidskou podřazenost, potřebuje další premisy. Lidé nejsou božské osoby a společenské řády nejsou bezprostředními obrazy vnitrobožských vztahů původu.
Stejně tak nelze z trinitárního společenství bez dalšího zdůvodnění vyvozovat určitý moderní společenský model. V obou směrech hrozí stejná projekce: Upřednostněný lidský řád je nejprve včítán do Boha a následně opatřen jeho autoritou.
4. Ježíšův výslovný pokyn napravuje zneužití moci
Marek 10,42–45 staví panovačné uplatňování moci proti službě, kterou Ježíš požaduje od svých učedníků. Právě Syn, který má božskou důstojnost, dává svůj život jako výkupné. Kdo jeho jméno používá k sebevyvyšování, jedná proti pokynu, který dal.
Zneužití nauky není důkazem proti její pravdivosti. Musí však být odhaleno podle této pravdivosti. Přiměřená odpověď proto ani neškrtá Boží zjevená jména, ani neposvěcuje každou lidskou autoritu. Nechává Boží slovo určovat, co jména znamenají a jak se křesťané mají k sobě chovat.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Tomáš Akvinský, Summa theologiaeI, q. 3, a. 1: Bůh není tělo; tělesným způsobům řeči je třeba rozumět podle jejich výpovědního obsahu.
- Tomáš Akvinský, Summa theologiaeI, q. 29, a. 4: Osobní vztahy nejsou tělesnými součástmi Boha.