Námitka
Jeden Bůh jako jedna osoba je snáze představitelný než jeden Bůh ve třech osobách. Pokud je možné jednodušší vysvětlení, mělo by mít přednost před složitou naukou o Trojici.
1. Stručnost není samostatným kritériem pravdy
Vysvětlení se může zkrátit tím, že vynechá část skutečností, které má vysvětlit. Tím se nic nezíská. Unitářská formule musí stejně jako trinitární vysvětlit, proč je Slovo nazýváno Bohem, proč Syn před světem měl u Otce slávu a proč mu náleží stejná čest jako Otci.
Vlastní srovnání proto nezní „jedna věta proti delší větě“, nýbrž: Který výklad drží výroky zjevení pohromadě, aniž soustavně přestavuje jejich smysl? Jednoduchá formule s mnoha dodatečnými výjimkami může být celkově náročnějším vysvětlením.
2. Domněle jednoduchý výchozí bod je již rozhodnutím
„Bůh je jedna osoba“ se zdá samozřejmé pouze tehdy, pokud je každá jednota chápána podle vzoru stvořeného jedince. Tento předpoklad není hodnotově neutrální. Před nasloucháním Božímu slovu stanovuje, jakou osobní skutečnost smí Bůh mít.
My naproti tomu začínáme u Božího sebezjevení. Jeho slovo není nejistým předmětem před nezávislým lidským soudem. Je měřítkem, jímž správně zařazujeme Boha a své vlastní poznání. To nezprošťuje myšlení; zavazuje to přesně a bezrozporně chápat přijaté výroky.
3. Jednota a rozmanitost jsou v Bohu původní
Jan 17,24 dosvědčuje lásku mezi Otcem a Synem před stvořením. Bůh nemusel stvořit svět, aby poprvé měl skutečný vztah lásky. Jeho dokonalost nezávisí na stvořeném protějšku.
Poythress rozpracovává, že jednota a rozmanitost ve stvořeném světě na své stvořené rovině odrážejí vlastní Boží plnost. Žádná omezená lidská perspektiva není posledním měřítkem; to leží v dokonalém Božím vědění.[1] Z toho nelze bez zjevení vypočítat číslo tři. Ukazuje to však, proč Boží osobní plnost není dodatečně připojeným problémem.
4. „Jednoduchost“ má také přesný teologický smysl
Božská jednoduchost v klasické nauce znamená, že Bůh není složený ani závislý na součástech. Neznamená, že jej každý člověk může snadno přehlédnout.[2] Kdo obojí zaměňuje, činí meze své představivosti měřítkem božské skutečnosti.
Trojice proto není pravdivá kvůli své obtížnosti. Je pravdivá, protože se Bůh zjevuje jako Otec, Syn a Duch. Její myšlenková náročnost vzniká z toho, že žádný z těchto výroků nesmí být obětován. Křesťanské myšlení hledá nejjasnější vyjádření této pravdy, nikoli Boha, kterého lze nejpohodlněji zredukovat na známý lidský vzor.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Vern S. Poythress, Making Sense of the WorldKap. 1, s. 10–12: trinitární jednota a rozmanitost; Boží poznání jako měřítko.
- James E. Dolezal, God without PartsKap. 2: jednoduchost jako nesloženost, nikoli snadná představitelnost.