Námitka
Východ a Západ se přou o vycházení Ducha. Athanasiánské vyznání ani nepochází s jistotou od Athanasia. Jak pak lze mluvit o jediné závazné nauce o Trojici?
1. Předmět sporu musí být přesně pojmenován
„Filioque“ znamená „i ze Syna“. Západní dodatek se týká výroku, z koho Duch vychází. Obě strany přitom vyznávají Ducha jako božskou osobu a odmítají jeho zařazení mezi stvoření. Sporná otázka proto není totožná s otázkou, zda Duch svatý existuje jako božská osoba.
Vyznání z roku 381 uvádí jeho vycházení z Otce a společné uctívání s Otcem a Synem.[3] Již toto rozlišení brání zacházet s každou pozdější odlišností jako s rozpuštěním celého naukového jádra.
2. Poslání a věčné vycházení nejsou automaticky totéž
Jan 15,26 uvádí Ducha vycházejícího z Otce, kterého Ježíš pošle. Galatským 4,6 mluví o Duchu Syna. Západní teologie spojuje takové texty s věčným vztahem Ducha k Otci a Synu; východní teologie zdůrazňuje Otce jako původ a odlišuje od toho poslání skrze Syna.
Jednotlivé pojmy a jejich vztah je třeba vysvětlit. Z „Syn posílá“ nevyplývá bez dalšího každý pozdější metafyzický popis. Frame výslovně rozebírá tuto exegetickou a pojmovou obtíž.[1]
3. Předané jméno není důkazem autorství
S takzvaným Athanasiánským vyznáním nelze zacházet jako s osobně sepsaným textem Athanasia. Grudem na to výslovně upozorňuje.[2] Jeho jméno označuje přiřazení k naukové tradici; nenahrazuje historický doklad.
Pravdivost věty ostatně nezávisí na tom, zda ji sám formuloval slavný církevní otec. Také výroky tohoto vyznání o spáse je třeba zkoumat podle Písma. Nelze z nich učinit dodatečnou podmínku odborných teologických znalostí pro přijetí věčného života.
4. Rozdíl omezuje určité nároky
Nelze tvrdit, že všechny podrobnosti západní formulace byly vždy všude stejně vyznávány. Z toho však nevyplývá, že Otec, Syn a Duch jsou proto libovolnými výklady. Spor probíhá uvnitř již určeného vyznání jejich božství a skutečného rozlišení.
Ostrá odpověď proto hájí biblické naukové jádro a u širších modelů původu otevřeně uvádí své důvody. Historická přesnost chrání toto rozlišení. Nenahrazuje exegezi ani nečiní křesťanskou jistotu závislou na vymyšlené úplné jednomyslnosti.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- John M. Frame, The Doctrine of GodKap. 29, s. 716–718: Filioque, historická změna a exegetické argumenty.
- Wayne Grudem, Biblische DogmatikKap. 14, s. 272–273: Athanasianum nenapsal sám Athanasios.
- Konstantinopolské vyznání 381Duch vychází z Otce a je uctíván s Otcem a Synem.