Námitka
Pojmy podstata a osoba pocházejí z antického myšlenkového světa; jiná náboženství znají trojice. Nemohla by proto Trojice být filozofickým nebo pohanským přetvořením biblické víry?
1. Podobnost ještě není původem
To, že dvě nauky používají číslo tři, nedokazuje historickou souvislost. Pro závislost by byly nutné konkrétní cesty přenosu, časové vztahy a shodné obsahy. Rodina otce, matky a dítěte tvrdí něco jiného než tři stejně věčné osoby v jednom neděleném božství.
Abstraktní nadřazený pojem „trojice“ je příliš široký, aby vysvětlil původ obsahu trinitární nauky. Nezachycuje právě znaky, o něž jde ve sporu.
2. Cizojazyčné pojmy mohou chránit biblický rozdíl
Žádná německá teologická věta nesestává z původních hebrejských a řeckých slov Písma. Otázkou proto není, zda křesťané smějí používat dodatečná slova, nýbrž zda tato slova správně vystihují obsah.
„Soupodstatný“ se používalo k vyloučení toho, že Syn je stvoření nebo bůh nižšího druhu. Pojem musí být prověřován na biblických výrocích. Jeho užití není ani samo o sobě důkazem pravdy, ani vyvrácením na základě jazykového původu.
3. Rané spory se týkají konkrétních otázek Písma
Tertullian proti Praxeovi hájí současně Boží jednotu a rozlišení Otce, Syna a Ducha. Jeho podání není totožné s každým pozdějším upřesněním. Ukazuje však, že pojmová práce reagovala na otázku, jak biblické výroky patří dohromady, aniž by ze samotného Otce činila ukřižovaného Syna.[1]
Tomáš později výslovně vysvětluje, že filozofické výroky o jednotě, slovu nebo lásce ještě nedávají poznat zjevené božské osoby. Odmítá vyvození Trojice z takových přirozených spekulací.[2]
4. O věrnosti Písmu rozhoduje obsah
Filozofické předpoklady mohou výklad skutečně zkreslit. Proto kriticky zkoumáme i křesťanské modely. Doložení cizího vlivu na teologa by však ještě neodstranilo veškeré biblické výroky o Synu a Duchu.
Rozhodující protidůkaz by musel ukázat, že nauka tyto výroky spojuje nesprávně. Pouhé označení za „řecké“ nebo „pohanské“ tento úkol obchází. Biblická věrnost nespočívá ve zřeknutí se přesných pojmů, nýbrž v jejich postavení pod autoritu zjevení.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Tertullian, Proti PraxeoviKap. 2–3: vyznání jednoty a osobní rozlišení.
- Tomáš Akvinský, Summa theologiaeI, q. 32, a. 1: antické filozofické výroky nejsou poznáním zjevených osob.