Námitka
Konstantin chtěl sjednotit říši a ovlivnil nikájský koncil. Trinitární pravověrnost by proto mohla být teologií politicky vítězné strany, nikoli Ježíšovou naukou.
1. Politická účast není vynálezem
Eusebios ve svém dopise o Nikáji uvádí, že císař vyznání podpořil a doporučil souhlas s formulací „soupodstatný“. Abychom hájili Trojici, nemusíme Konstantinovu účast zlehčovat.[1]
Z toho však ještě nevyplývá, že císař vytvořil obsah. Rozlišení je základní: Vliv na veřejné prosazení výroku je něco jiného než původ jeho dokladů a opět něco jiného než jeho pravdivost.
2. Tvrzení selhává již na časovém pořadí
Novozákonní výroky o Ježíšově božství a postavení Stvořitele leží staletí před Konstantinem. Také Ignác nazývá Ježíše Bohem dávno před říšskou církví. Císař mohl s předcházejícím uctíváním Krista nakládat politicky; nemohl je dodatečně učinit jeho historickým počátkem.[2]
Konkrétní spornou otázkou v Nikáji nebylo, zda vůbec smí být Ježíš nějak nazýván božským. Sporné bylo, zda Syn navzdory nejvyšším titulům patří ke stvořené skutečnosti, nebo skutečně má nestvořenou božskou podstatu. Právě proto nestačila sbírka společně používaných biblických slov. Bylo třeba vyjasnit jejich smysl.
3. Vysvětlení původu ještě není vyvrácením
Věta „Tato nauka byla zastávána pod politickými zájmy“ může být pravdivá, zatímco i samotná nauka je pravdivá. Jinak by každý politicky podporovaný výrok musel být nepravdivý a každý poražený automaticky pravdivý. To není měřítko poznání.
Naopak politické vítězství nečiní vyznání pravdivým. Církev se nesmí ospravedlňovat většinou, císařem nebo institucionálním trváním. Pro křesťanskou víru je Písmo měřítkem, podle něhož jsou zkoumána i církevní rozhodnutí.
4. Obsah lze posoudit nezávisle na Konstantinovi
Nikája odmítá stvořeného Syna a vyznává jej jako soupodstatného s Otcem.[3] Zda je tato hranice správná, se rozhoduje například na Janovi 1,3: Patří ten, skrze něhož vzniklo všechno vzniklé, sám ke vzniklému? A na Židům 1: Proč jsou Synu přisuzovány výroky o trvajícím Stvořiteli?
Na tyto otázky nemůže odpovědět žádné vyprávění o mocenské politice. Kdo chce vyvrátit Trojici, musí vyvrátit její výklad Písma. Kdo ji hájí, musí vykonat stejnou práci a nesmí císaře nahradit pouhým odvoláním na koncil.
5. Také tradici vítězů je třeba zkoumat
Námitka se nejprve týká našich historických znalostí: Hlasy odpůrců mohou být předávány nerovnoměrně. Konkrétním příkladem je dopis Aria a jeho spolupodepsaných Alexandrovi, který Athanasios reprodukuje v De synodis 16 a ostře komentuje.[4] Musíme rozlišovat, co stojí v citovaném dopise, co z toho Athanasios vyvozuje a jaká hodnocení přidává. Citát odpůrce není ani neomylný, ani bezcenný pouze proto, že jej předává protivník.
Kde jsou nezávislé zdroje, je třeba je porovnat; kde chybějí, omezuje to naši jistotu ohledně jednotlivých historických událostí. Z toho nevyplývá oprávnění libovolně rekonstruovat poražené stanovisko nebo je automaticky pokládat za pravdivé. Otázku spravedlivého předávání a otázku výkladu Jana 1 nebo Židům 1 lze nadále rozlišovat. Trojice nezávisí na tvrzení, že každá pozdější polemika je historicky spolehlivá.
6. Nátlak nedokazuje ani pravdu, ani přesvědčení
Poukaz na pronásledování nelze vyřídit pouhým poukazem na logický chybný úsudek. Sókratés Scholastikos předává Konstantinův příkaz pálit Ariovy spisy; za ukrývání takových spisů se v něm hrozí smrtí.[5] To dokládá předanou hrozbu, nikoli automaticky její uskutečnění v každém tvrzeném případě. Ukazuje to však, že státní nátlak patří k dějinám recepce.
Vynucené vyznání nedokazuje vnitřní přesvědčení. Útlak může vysvětlit, které hlasy se šíří a které umlkají; může proto zpochybnit odvolání na zdánlivě svobodný historický konsenzus. Nevyvrací však obsah nezávisle zdůvodněného argumentu z Písma. Kristovo božství proto hájíme otevřeným výkladem Písma, nikoli ospravedlňováním nátlaku. Pavel spojuje svou službu právě se zřeknutím se falšování a s odhalováním pravdy (2. Korintským 4,2).
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Eusebios, Dopis o nikájském konciluOddíly 4–5: císařská podpora a diskuse o pojmu podstaty.
- Ignác, List EfeskýmÚvodní oslovení a kap. 18: předkonstantinovské svědectví Kristova božství.
- Nikájské vyznání, 325Vlastní obsahová hranice: zplozený, nestvořený; soupodstatný.
- Athanasios, De synodis, oddíl 16Předání dopisu Aria a jeho spolupodepsaných Alexandrovi uvnitř protivníkova podání; zdrojový text a polemické rámování je třeba rozlišovat.
- Sókratés Scholastikos, Církevní dějiny I, 9Předává Konstantinův příkaz pálit ariánské spisy s hrozbou smrti za jejich zatajování. Předaná hrozba trestu není dokladem každého tvrzeného vykonání.