Námitka
Bůh Izraele je jeden, nesrovnatelný a není člověk. Tři božské osoby a vtělený Bůh proto zdánlivě odporují základům hebrejské Bible.
1. Boží jednota není omezena
Šema v 5. Mojžíšově 6,4 je závazné i pro křesťany. Ježíš je potvrzuje v Markovi 12,29. Nevěříme ve tři bohy a nepřidáváme k Bohu Izraele další božstvo. Spornou otázkou je, zda jediný Bůh nutně může být pouze jednou osobou. Toto dodatečné určení již nestojí v číslu „jedna“.
Židovské nauky o Bohu nejsou v každé podrobnosti stejné. Vlivnou klasickou formulaci nabízí Maimonides: Boží jednota není ani rodovou jednotou mnoha exemplářů, ani jednotou těla složeného z částí.[1] Právě takovou složenost a zmnožení odmítá i klasická nauka o Trojici.
2. „Bůh není člověk“ má své souvislosti
4. Mojžíšova 23,19 staví Boží věrnost proti lidské lži a nestálosti. Otázka zní: Poruší Bůh své zaslíbené slovo? Věta nepopisuje každý možný vztah Boha k lidské přirozenosti a neformuluje zákaz budoucího vtělení.
Křesťané navíc netvrdí, že božská přirozenost je sama ze sebe lidská nebo se proměnila v tělo. Jan 1,14 říká, že věčné Slovo se stalo tělem. Jednajícím je božský Syn; přijímá skutečné lidství, aniž přestává být Bohem. Rozlišení přirozeností zachovává právě Boží neměnnost.
3. Apoštolské zvěstování Krista čte Písmo Izraele
Židům 1,10–12 vztahuje slova ze Žalmu 102 o trvajícím Stvořiteli na Syna. Filipským 2,10–11 přejímá všeobecnou poctu z Izajáše 45,23 a spojuje ji s vyznáním Ježíše jako Pána. Vedle Hospodina není postaveno cizí božstvo; Syn je zahrnut do jeho nesrovnatelné vlády.[2]
Tím je pojmenován sporný bod: Uznáváme apoštolský výklad jako Bohem autorizované zpřístupnění jeho dřívějšího zjevení. Čtenář, který neuznává Nový zákon, tento předpoklad nesdílí. Tento rozdíl je třeba otevřeně uvést místo předstírání neutrální slovní statistiky.
4. Vtělení nečiní Boha závislým na světě
Syn se nestává Synem teprve skrze stvoření. Jeho společenství s Otcem existuje před světem (Jan 17,5.24). Vtělení je svobodným spásným aktem již dokonalého Boha. Bůh nepotřebuje tělo, aby byl Bohem; Syn přijímá tělo a lidskou duši, aby zachránil jako pravý člověk.
Křesťanský nárok proto zní: Bůh Izraele se zjevil v Kristu. Zda je tento nárok pravdivý, se rozhoduje na tomto zjevení a jeho svědectví v Písmu. Tvrzení „jeden Bůh, tedy žádné osobní rozlišení a žádné vtělení“ naproti tomu předpokládá právě to, co by teprve muselo dokázat.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Maimonides, Základy Tóry, kapitola 1Oddíly 7–8: jednota a netělesnost. Jako židovský primární zdroj, nikoli jako podání všech židovských stanovisek.
- Robert L. Reymond, A New Systematic Theology of the Christian FaithOddíl o Kristově božství; s. 311–312: starozákonní výroky o Hospodinu, které jsou vztahovány na Krista.