Námitka
Posel může mluvit jménem svého vysílatele a zastupovat jeho autoritu. Pokud Hospodinův anděl pronáší božská slova, nemusí proto sám být Bohem nebo věčným Synem.
1. „Anděl“ označuje nejprve úkol
Hebrejské mal’akh znamená posel. Slovo samo o sobě nerozhoduje o přirozenosti posla. Může označovat lidské vyslance i nebeské posly. Stejně tak může božská osoba vystupovat jako posel, aniž se tím stává stvořením. Ze samotného označení funkce tedy nevyplývá ani božství, ani stvořenost.
Také argument zastupování vystihuje skutečný jev: Posel může v první osobě předávat slova svého pána. Proto jednotlivé „já“ v poselství nestačí ke ztotožnění mluvčího s Bohem.
2. V 2. Mojžíšově 3 o Bohu nemluví jen posel
2. Mojžíšova 3,2 uvádí Hospodinova anděla v plameni. Verš 4 pak říká, že Hospodin vidí Mojžíše přicházet a Bůh volá z keře. Ve verši 6 se mluvčí identifikuje jako Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův; Mojžíš si zahaluje tvář, protože se bojí pohlédnout na Boha.
Rozhodujícím pozorováním tedy není pouze způsob řeči posla. Také vypravěč označuje přítomnost v keři jako Boží přítomnost. Svatá půda se nestává svatou sama ze sebe prostřednictvím pouhé stvořené osoby. Text spojuje odlišení posla se skutečným Božím zjevením.[1]
3. Několik vyprávění vytváří vzorec
V 1. Mojžíšově 16 se Hagar setkává s Hospodinovým andělem; poté označuje Hospodina, který s ní mluvil, jako Boha, který ji vidí. Soudců 13 spojuje zjevení anděla s Manoachovým vyděšeným závěrem, že viděl Boha. Zároveň anděl výslovně přisuzuje oběť Hospodinu. Texty drží pohromadě rozlišení i božskou přítomnost.
To činí výklad jako zjevení předsvětského Syna v rámci křesťanského chápání Písma dobře zdůvodněným: Jan 1,18 popisuje Syna jako toho, kdo zjevuje neviditelného Boha. Přesto ne každé starozákonní místo o andělech výslovně nazývá svého posla „Synem“. Tato identifikace je kanonickým závěrem, nikoli překladem obsaženým ve slově „anděl“.
4. Trojice nezávisí na každé jednotlivé identifikaci
Nemusíme tvrdit, že každý Hospodinův anděl je Kristus. Rozhoduje příslušné vyprávění. Kde je míněn stvořený posel, nesmí být zbožštěn. Kde text sám označuje Boha jako toho, s kým se člověk setkává, nesmí pouhé pravidlo zastupování výrok oslabit.
Základní božství Syna je výslovně dosvědčeno v Novém zákoně. Odtud lze zařadit starozákonní zjevení. Argument tak zůstává přesný: Funkce posla nevyvrací božské zjevení; konkrétní vyprávění určují, jak daleko identifikace sahá.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Wayne Grudem, Biblische DogmatikKap. 14, oddíl A.1: Hospodinův anděl a rozlišení uvnitř božského sebezjevení.
- John M. Frame, The Doctrine of GodKap. 28, s. 638–639: opatrné zařazení božského anděla do starozákonní přípravy.