Námitka
Ježíš se hájí větou „Vy jste bohové“ ze Žalmu 82. Pokud jsou takto nazýváni již soudci nebo nebeské bytosti, mohl by být i Ježíš pouze Božím pověřencem.
1. Ježíš nejprve zkoumá měřítko svých žalobců
Jeho odpůrci Ježíšovi vytýkají, že se jako člověk činí Bohem. Odpovídá jejich uznávaným Písmem: Používá označení „bohové“ i pro jiné než nejvyššího Boha. Tím je vyvráceno paušální pravidlo, že každé takové označení je již jako slovní užití rouháním. Ježíš nutí své odpůrce posuzovat jeho nárok podle skutečného obsahu.
Tento první krok ještě není úplným vysvětlením jeho identity. Vyvrácení žalobního měřítka nelze zaměňovat s odvoláním napadeného nároku.
2. Srovnání nepředpokládá rovnost
Ježíš hovoří o těch, k nimž se stalo Boží slovo, a pak o tom, kterého Otec posvětil a poslal do světa. Jeho argumentace směřuje od menšího ke zvláštnímu případu: Pokud Písmo tento jazyk dovoluje již tam, nelze jeho sebeoznačení jako Božího Syna odsoudit pouze kvůli slovu.[1]
Zda Žalm 82 popisuje lidské soudce, nebo nebeské shromáždění rady, se vykládá různě. Pro tento krok stačí společné zjištění: Oslovení „bohové“ stojí pod Božím soudem. Ježíš netvrdí, že je jednou z těchto nespravedlivě soudících a k smrti odsouzených postav.
3. O Ježíšově nároku rozhoduje pokračování
Ježíš nekončí slovy „I já jsem pouze pověřenec“. V Janovi 10,37–38 vyzývá ke zkoumání svých skutků a vede k vzájemné přítomnosti: Otec je v něm a on v Otci. V předchozím kontextu mu jeho ovce dávají podnět mluvit o věčném životě a nepřemožitelné ochraně.
Odkaz na Písmo tedy nechává diskusi otevřenou, aby byl jeho nárok rozpoznán na jeho skutcích. Kdo z něj činí oslabení, musí vysvětlit následující vyvrcholení rozhovoru.
4. Jedno slovo může mít různý dosah
To, že jsou lidé nazýváni „bohy“, nečiní každé oslovení Boha metaforickým. Stejně tak lidské užití slova „pán“ nečiní každý výrok o Boží vládě lidským úřadem. Význam vzniká ze souvislostí a přívlastků.
Proto je třeba Žalm 82, Jana 10 a Tomášovo oslovení v Janovi 20 číst každý zvlášť přesně. Stejné slovo nedává volnou ruku ke ztotožňování různých výroků. Ježíšova obhajoba bere jeho odpůrcům ukvapenou výtku; nebere jemu jeho božství.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Robert L. Reymond, A New Systematic Theology of the Christian FaithOddíl k Janovi 10, s. 229–230: argument ze Žalmu 82 a pokračování rozhovoru.