Námitka
Slovo o JHWH může být naplněno také prostřednictvím pověřence. Když Nový zákon takové texty uplatňuje na Ježíše, mohl by tedy říkat pouze to, že Bůh jedná skrze něho.
1. Ne každé naplnění tvrdí stejný druh totožnosti
Bůh může mluvit skrze proroka a zachraňovat skrze krále. Z toho automaticky nevyplývá, že prorok nebo král je Bůh. Proto je u každé citace třeba se ptát, jaký výrok se přenáší: úkol, historické jednání, nebo určení, které vyznačuje Boha jako Boha.
Námitka proti paušálnímu důkazu přenosem neodstraňuje specifickou výpovědní sílu zvláště závažných textů.
2. Římanům 10 vede vzývajícího k Ježíši
Pavel spojuje vyznání Ježíše jako Pána se spásou a pak hovoří o témže Pánu nad Židy i Řeky, bohatém ke všem, kdo ho vzývají. Zdůvodnění z Jóela vysvětluje, že každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn. V původním textu je míněn JHWH.
Těsný sled argumentu svědčí pro to, že Pavel vztahuje toto zachraňující vzývání na Ježíše. Nejde pouze o to, že Ježíš plní úkol. Jeho jméno stojí v bezprostředním vztahu ke spásné víře a vzývání.[1]
3. Filipským 2 přenáší všeobecnou poctu
Izajáš 45 vylučuje jiné bohy a nechává každé koleno sklonit před JHWH. Filipským 2 přejímá tento obraz a zaměřuje všeobecné vyznání na Ježíše jako Pána. Zároveň se to děje ke slávě Otce.
Kdyby byl Ježíš pouze cizím stvořením, bylo by třeba vysvětlit, proč právě pocta směřující k Boží jedinečnosti náleží jemu. Trinitární čtení vysvětluje, proč jeho uctívání nerozděluje Boží slávu: Syn patří k identitě jediného Boha, jehož slávu sdílí s Otcem.
4. Židům 1 přenáší stvoření a stálost
Žalm 102 odlišuje trvajícího Stvořitele od jeho pomíjivého světa. Židům 1,10–12 oslovuje Syna právě těmito určeními. Pouhý úkol nevysvětluje, proč je mu přisouzeno založení nebe a země i existence trvající navzdory jejich pomíjivosti.[1]
Závěr tedy spočívá na obsahu přenášených výroků, nikoli na mechanickém ztotožnění všech citací. Zachraňující vzývání, všeobecné uctívání a nepomíjivá vláda Stvořitele tvoří souvislý nález. Paušální kategorie „zastupování“ pojmenovává možnost; tento nález ještě nevysvětluje.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Robert L. Reymond, A New Systematic Theology of the Christian FaithStarozákonní božské přívlastky v novozákonní christologii.