Námitka
V Přísloví 8,22 říká moudrost, že ji Hospodin stvořil na počátku své cesty. Pavel nazývá Krista Boží moudrostí. Kristus tedy musí být prvním stvořením.
1. Argument potřebuje dva další předpoklady
Závěr funguje pouze tehdy, pokud zaprvé mluvčí v Přísloví 8 bez dalšího ztotožníme s osobou Syna a zadruhé každý výrok o této poetické postavě doslovně popisuje jeho božský původ. Obojí je třeba dokázat. Samotný titul „Boží moudrost“ v 1. Korintským 1,24 to nezajišťuje.
Pavel v 1. Korintským 1,30 nazývá Krista také spravedlností, posvěcením a vykoupením. Tím se každý starozákonní výrok o těchto pojmech automaticky nestává bezprostředním výrokem o Kristově božské podstatě.
2. Přísloví nechává moudrost vystupovat jako ženu
Moudrost volá na ulicích, zve do svého domu a připravuje hostinu; proti ní stojí paní Hloupost (Přísloví 8–9). To je literární podoba poučné řeči. Její prvenství před stvořením zdůvodňuje, proč jí lidé mají naslouchat: Boží svět není vybudován bez moudrosti.
Kdo její zrození čte jako doslovný vznik Syna, musí vysvětlit, proč bere doslovně právě tento obraz, ale ženskou postavu, dům a hostinu jinak. Christologické naplnění nebo typologický vztah jsou možné; neodstraňují původní obrazný jazyk.
3. Samotný spor o slovo neřeší souvislosti
Hebrejské qanah ve verši 22 může znamenat získat nebo vlastnit a v této souvislosti se chápe také jako stvořit. Řecký překlad skutečně má ektisen, „stvořil“. Toto čtení bychom neměli odmítat chybným pravidlem, že stvoření může vyjádřit pouze hebrejské bara.[1]
Ani překlad „stvořil“ však ještě neodpovídá na otázku, na jaké literární rovině moudrost mluví. Boží moudrost jako božská dokonalost nemohla někdy začít; jinak by Bůh předtím byl bez moudrosti. Poetická řeč o původu představuje její prvenství a příslušnost k Bohu. Není to zpráva o tom, jak se Bůh poprvé stal moudrým.
4. Výslovné výroky o Synu určují christologické uplatnění
Jan 1,3 říká, že všechno, co vzniklo, vzniklo skrze Slovo a nic bez něho. Koloským 1,16–17 staví všechny stvořené mocnosti pod Krista a říká, že on je přede vším. Má-li být Přísloví 8 vztahováno na Krista, musí toto uplatnění souhlasit s výslovnými výroky o jeho postavení Stvořitele.
Starý výklad proto vztahoval řeč o původu také na jeho věčné synovství nebo na jeho působení pro stvoření. Tyto výklady nejsou totožné. Žádný však nemusí tvrdit časový okamžik, kdy Syn ještě nebyl. Rozhodující protiargument zní: Poetickou postavu moudrosti nelze stavět proti jednoznačnému rozlišení mezi věčným Slovem a vším, co vzniklo.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Wayne Grudem, Biblische DogmatikKap. 14, s. 255–256: Přísloví 8 a otázka významu qanah. Jeho specifický výklad jako počátku stvořitelského působení zde není předpokládán jako jediné možné vysvětlení.
- Robert L. Reymond, A New Systematic Theology of the Christian FaithS. 299–305: věčné Slovo a všeobsáhlé prostřednictví při stvoření v Janovi 1.