Námitka
Elohim má sice tvar množného čísla, pro Boha Izraele se však většinou pojí se slovesem v jednotném čísle. Také „Učiňme člověka“ by mohlo mínit Boží nebeskou radu. Tím odpadá rozšířený důkaz Trojice.
1. Tvar množného čísla ještě není naukou o osobách
V 1. Mojžíšově 1,1 je sloveso „stvořil“ v jednotném čísle. Věta představuje jednoho Stvořitele. Ze samotného tvaru slova elohim nelze vyvodit ani více osob, ani právě tři osoby. Takový slovníkový argument by tvrdil víc, než unese gramatika.
Tím je však vyvrácen pouze nedostatečný důkaz. Námitka nevyvrací Trojici. To by byl chybný úsudek: Určité zdůvodnění selhává, tedy je zdůvodňovaná nauka nepravdivá. Vlastním základem je celé Boží sebezjevení.
2. Po „my“ bezprostředně následuje božské „on“
1. Mojžíšova 1,26 obsahuje množné číslo „Učiňme … k našemu obrazu“. Verš 27 třikrát podává uskutečnění s jediným božským Stvořitelem jako jednajícím: Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. Lidé nejsou představeni jako společné dílo Boha a stvořených spolustvořitelů.
Výklad jako oslovení nebeské rady vysvětluje možnou situaci rozhovoru, nesmí však z andělů činit nositele božské stvořitelské moci. Vnitrobožské oslovení je slučitelné s pozdějším zjevením; z tohoto verše samotného přesto nevyplývá úplná nauka o Trojici. Text klade otázku, jejíž celou odpověď poskytuje teprve další kánon.[1]
3. Nový zákon určuje Stvořitele přesněji
Jan 1,1–3 navazuje na počátek stvoření a odlišuje Slovo od Boha, u něhož je. Zároveň je Slovo Bůh; všechno, co vzniklo, vzniklo skrze ně. 1. Korintským 8,6 označuje Otce jako původ a Syna jako toho, skrze něhož jsou všechny věci. Tím už nejde pouze o výklad množného čísla.
Tyto texty nepřidávají k Bohu Izraele druhého stvořeného stvořitele. Říkají, kdo je jediný Stvořitel. Rozlišení mezi Otcem a Slovem leží na nestvořené straně hranice mezi Bohem a světem. Také Boží Duch se již ve zprávě o stvoření objevuje jako působící Boží přítomnost (1. Mojžíšova 1,2).
4. Směr důkazu je důležitý
Z hebrejské slovní koncovky nevyvozujeme celou Boží podstatu. Čteme počátek zjevení ve světle jeho rozvinutí v Kristu. Tím se rané výroky stávají srozumitelnějšími, aniž by jim musel být dodatečně podsouván úplný pozdější slovník.
Právě pevné přesvědčení o Trojici umožňuje tuto přesnost. Nepotřebuje přetížený jednotlivý doklad. Jasné výroky o věčném Slovu a jediném Stvořiteli unesou víc než domnělý tajný kód v tvaru množného čísla.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Wayne Grudem, Biblische DogmatikKap. 14, oddíl A.1, s. 252–255: starozákonní náznaky Trojice.
- John M. Frame, The Doctrine of GodKap. 28, s. 638–639: vztah starozákonní přípravy a novozákonního zjevení.