Nejsilnější námitky.
Jasné odpovědi.

Moderní úplný kánon není v Koránu definován.

Původ a pozdější tradování lze rozlišovat.

Identifikace Injīlu s kanonickými evangelii je historickou přemosťující premisou, nikoli pouhou slovní rovnicí.

Ne každé vyprávění je proto již zjevením; identifikace textu zůstává nutná.

Selektivní model je logicky možný. Výběr je třeba samostatně zdůvodnit.

Jednotné číslo nedokazuje ani počet čtyř, ani obsah evangelií.

Kitāb má více významů. Rozhoduje příslušný kontext.

Ztracený zvláštní text není logicky nemožný. Chybějící doklad není důkazem nemožnosti.

Částečné potvrzení je možnost, kterou je třeba brát vážně, nikoli pouhá slovní hříčka.

Vztah k přítomnosti není zárukou úplnosti.

Časový význam bayna yadayhi lze připustit.

Náboženské skupiny byly rozmanité. Ze samotného názvu nevyplývá přesná hranice kánonu.

Tvrzení částečného potvrzení ještě samo není formálním rozporem.

Potvrzení může znamenat víc než totožné opakování.

Klasičtí vykladači chápou muhaymin také jako soudcovskou autoritu; to se nesmí zamlčet.

Teorie opravy může být vnitřně bezrozporná. Její pravdivost vyžaduje další důvody.

Neúspěch jednoho kandidáta automaticky nevyvrací každého možného kandidáta.

Božská podmnožina D v rámci většího souboru S je formálně bezrozporná.

Konečné měřítko poznání lze používat vnitřně. Chybějící nezávislé ověření samo o sobě nedokazuje jeho nepravdivost.

Rozpracovanou nauku o Trojici nelze bez zkoumání vnášet do každého verše.

Rozdíly ve formulaci nejsou automaticky rozpory.

Také textová manipulace je v dějinách výkladu doložena; taḥrīf neznamená vždy pouze chybný výklad.

Verš může obsahovat skutečnou výtku falšování textu.

Tvrzení „vždy pouze překroucení významu“ by bylo historicky příliš silné.

Varianty a rozdíly mezi seznamy kánonu jsou skutečné.

Raná změna ve společném předchůdci nevyžaduje celosvětové spiknutí.

Velmi ranou změnu tradice nelze vyloučit samotnými pozdními rukopisy.

Časově omezené zákonodárství je v zásadě myslitelné.

Dosah „Božích slov“ je exegeticky sporný.

Ne každé ztracené Písmo muselo zanechat hmotné stopy.

Nedoložené není totéž co nemožné.

Pro jiné otázky mohou být dějiny vzniku rozhodně relevantní.

Jednotlivé textověkritické hodnocení nelze převyložit na širší tvrzení.

Podmínková věta nedokazuje skutečnou Muhammadovu pochybnost.

Súra 10,94 sama nepotvrzuje veškeré christologické výroky.

Úzký okruh adresátů by bylo třeba samostatně prozkoumat jako výklad.

Asymetrické potvrzení může být logicky možné.

Účelové čtení u Ḥamzy a odlišné časové výklady je třeba brát vážně.

Od existujícího právního rozhodnutí nevede bezprostřední závěr k pravdivosti každé christologie.

I prorocký výklad je třeba zkoumat podle jeho tvrzeného referentu.

Rušení zákonů není sebevyvrácením.

Jedno zjevení může po právní stránce navazovat na jiné a rozvíjet je.

Normativní hierarchie a historická spolehlivost textu jsou různé otázky.

Křesťané neučí sexuální zplození Boha.

Výklad týkající se čistě pachatelství skutečně oslabuje tento jednotlivý rozpor.

Je třeba rozlišovat mezi textem, výkladem a pozdější naukovou formulací.

Chybějící doklady logicky nevylučují ztrátu.

Ne každý výrok víry, který nelze experimentálně falzifikovat, je proto nesmyslný nebo nepravdivý.

Tafsír a hadís jsou relevantní pro islámské sebepochopení a nelze je jednoduše vyloučit.

Poměr většiny v bádání je třeba doložit; autorita nenahrazuje věcný argument.

Rétorika, mnohoznačnost a historické formy řeči patří k výkladu.

Skutečná námitka proti křesťanství si zaslouží vlastní odpověď.

Historická existence, původní inspirace a textová totožnost jsou různé důkazní cíle.