Vyber formu, která odpovídá skutečné námitce. Jednotlivé varianty se doplňují; nevedou všechny ke stejnému druhu závěru.
FORMA A
Klasické dilema se dvěma možnostmi
Korán potvrzuje dřívější božské zjevení a odkazuje na Písma, která mají Židé a křesťané.
Tato Písma odporují Koránu v ústředních naukách.
Pokud byla spolehlivě předána, odporuje Korán zjevení, které sám potvrzuje.
Pokud jsou zcela nespolehlivá, stávají se koránská potvrzení, příkazy a nároky na ověření problematickými.
Upřesnění: Jako přísné dilema se dvěma možnostmi je tato forma příliš hrubá, protože selektivní částečné potvrzení zůstává logicky myslitelné. Pro debatu se stává odolnou doplněním třetí možnosti.
Je-li Korán pravdivý, je pravdivé i dřívější zjevení, s nímž Korán sám sebe staví do kontinuity.
Toto zjevení učí výrok p.
Korán učí ne-p.
Dvě božská zjevení téhož původce nemohou současně učit p a ne-p.
Dosah: Tato forma je plně deduktivní pouze tehdy, je-li prokázáno, že p patří k referentu potvrzenému Koránem. Historickou identifikaci Písma a rozsah jeho potvrzení je třeba zdůvodnit odděleně.
Súra 7:157 tvrdí, že držitelé Písma nacházejí Muhammadův popis v Tóře a evangeliu; súra 10:94 odkazuje na čtenáře dřívějšího Písma. Ověřovací zdroj musí být ve zkoumané oblasti dostupný a dostatečně spolehlivý.
Nejsilnější využití 7:157 nezní: „Proto je automaticky potvrzen Jan 1:1“, nýbrž:
Kde se v předislámsky doložených textech nachází Muhammadův popis tvrzený v 7:157 a jakým nekruhovým postupem je identifikován?
Neúspěch navrženého prorockého textu vyvrací nejprve tuto identifikaci. Širší závěr vyžaduje širší zkoumání.
Porušení před Ježíšem: Kterou Tóru podle súry 3,50 Ježíš potvrzuje? Kteří datovaní textoví svědkové se týkají sporného výroku?
Porušení mezi Ježíšem a Muhammadem: Jaká změna a kdy je tvrzena? Raná společná předloha nepotřebuje celosvětovou dohodu; pozdější regionální změny naproti tomu automaticky nevysvětlují starší společné obsahy.
Porušení po Muhammadovi: Pro výroky doložené již dříve je toto časové období vyloučeno.
Částečné nebo smíšené modely: Jaké obsahy zůstaly zachovány? Kdo je mohl rozpoznat? Jaké nezávislé důvody existují pro jejich výběr?
Ptej se konkrétně: Kdy, kde, který text, jací svědkové, jaké alternativní vysvětlení? Možnost ještě není doloženým průběhem.
Porovnávej vysvětlující sílu konkrétních modelů, aniž bys jim přiřazoval vymyšlená procenta.
Model kontinuity přímo vysvětluje koránské odkazy na Písmo, které adresáti mají. Zároveň musí vysvětlit nárok Koránu na dohled a obsahové rozdíly.
Model částečného zachování může zohlednit jak použitelné zjevení, tak tvrzená zfalšování. Musí rozvést, o jaké obsahy jde a jak je jejich výběr zdůvodněn.
Model zcela ztraceného originálu musí vysvětlit, jak mohli oslovení držitelé Písma nakládat s koránskými výzvami.
U každého modelu zkoumej: Které texty vysvětluje? Jaké dodatečné předpoklady potřebuje? Jaké pozorování by mohlo svědčit proti němu? Výsledkem je zdůvodněné srovnání vysvětlení, nikoli matematický důkaz.
Místa jako 2:85, 2:136, 3:84 a 29:46 odsuzují selektivní přijímání Písma nebo požadují víru v dřívější zjevení. Odpověď „Pravdivé je pouze to, co odpovídá Koránu“ připomíná právě selektivní postoj, který Korán na jiných místech kritizuje.
Mez: Tyto verše samy o sobě nedokazují, že je potvrzena každá pozdější část kánonu. Zesilují však problém zcela obsahově prázdného nebo čistě sebevztažného potvrzení.
Uznání veškerého božského zjevení je třeba odlišit od uznání každé lidsky předané věty. Muslim může uplatnit právě toto rozlišení.
Súra 7:157 vznáší ověřitelný nárok: Posel je prý popsán u držitelů Písma v Tóře a evangeliu.
Nech uvést konkrétního kandidáta. Přečti souvislosti, urči adresáty a znaky a ověř předislámskou podobu textu.
Je-li pravost vhodných veršů zdůvodněna pouze Koránem, nemůže text Písma zároveň nezávisle potvrzovat Korán. Tento postup jako vnitřní výklad víry je přesto třeba odlišit od nezávislého důkazu.
Jan 14,26 výslovně nazývá Přímluvce Duchem svatým. Kdo v něm vidí Muhammada, musí vysvětlit tuto identifikaci i další znaky textu.
Totožnost Tóry a evangelia se nevyvozuje jen z jednotlivých potvrzujících veršů, nýbrž souhrnně z:
označení skutečných Židů a křesťanů jako „lidí Knihy“;
výslovného pojmenování Tóry a evangelia;
biblických postav, příběhů a právních formulací;
parafrází kanonických a pozdně antických tradic;
historické situace Písma;
rané muslimské recepce.
Tato pozorování činí identifikaci se skutečně předávanými tradicemi Písma věrohodnou. Ještě nedokazují, že Korán potvrzuje každou větu těchto tradic. Právě tento dodatečný krok je třeba zdůvodnit u konkrétního sporného bodu.
Rozšíření z hlediska teologie dějin a prozřetelnosti
Súry 3:55 a 61:14 se vykládají tak, že Bůh podpořil pravé Ježíšovy následovníky a dal jim převahu. Byli-li to historicky převládající křesťané, stojí jejich trinitární tradice evangelií proti Koránu. Byly-li to zmizelé skupiny podobné islámu, je třeba vysvětlit, v čem spočívala jejich zaslíbená převaha a tradice.
Hodnocení: Užitečný doplňkový argument, pro jádro však není nezbytný.
„Převahu“ lze vykládat různě. Politický úspěch nedokazuje pravdivost každé nauky úspěšného společenství.
1. Súra 5:44 označuje Tóru za nositelku vedení a světla; súra 5:46 používá stejné kladné přívlastky pro evangelium.
2. Místa 5:43, 5:47 a 5:68 vztahující se k přítomnosti zároveň předpokládají, že skuteční držitelé Písma mohou s těmito zjeveními nakládat.
3. Historicky identifikovatelné předislámské tradice Tóry a evangelia obsahují ústřední výroky, které Koránu odporují.
Otázka ke zkoumání: Které konkrétní složky souboru textů existujícího v 7. století jsou tedy Koránem předpokládaným „vedením a světlem“ a podle jakého kritéria nezávislého na Koránu jsou identifikovány?
Důkazní síla: Silná jako doplňková verze, nikoli však jako automatické potvrzení celku. Časové zařazení a totožnost potvrzeného obsahu je nadále třeba zdůvodnit.
Tato vzdělávací část je volně přístupná. Práce s prameny, vypracování odpovědí a grafická úprava stojí čas i peníze. Pokud ti naše práce pomáhá, zvaž prosím v modlitbě, zda chceš podpořit CHRISTOlogisch částkou podle svého uvážení.