Námitka
Otec, Syn a Duch by mohli popisovat různé způsoby, jak lidé zakoušejí Boha. Proč z toho dělat výroky o věčném vnitrobožském životě, který nikdo nemůže pozorovat?
1. Symbolický jazyk nemusí být nepravdivý
Symbol může odkazovat na skutečnou věc. Výraz „symbol“ proto ještě nerozhoduje, zda je výrok pravdivý. Rozhodující otázka zní: Označují Otec, Syn a Duch skutečné osobní vztahy Boha, nebo jsou zcela redukováni na lidské prožitky?
Druhé tvrzení mění obsah křesťanského vyznání. Nevysvětluje pouze jeho jazyk; popírá, že tento jazyk vypovídá něco určitého o samotném Bohu.
2. Jan začíná výslovně před našimi zkušenostmi
Logos je na počátku u Boha a skrze něho vzniká všechno stvořené. Není tak odvozován z pozdějšího náboženského vnímání. Patří k základu světa, v němž lidé vůbec mohou vnímat.[1]
Jan 17,5 a 17,24 hovoří o slávě u Otce a o jeho lásce před založením světa. Kdo tyto výroky čte pouze jako uspořádání lidských zkušeností, musí vysvětlit, proč jejich výslovný předsvětský vztah nemá označovat odpovídající skutečnost. Poukaz na nepozorovatelnost tento nárok na zjevení nevyvrací.
3. Poslání vysvětluje zkušenost, nikoli naopak
Galatským 4 popisuje nejprve poslání Syna a pak poslání Ducha Syna do našich srdcí. Volání „Abba, Otče“ vzniká z tohoto božského jednání. Pavel nezískává jména tím, že třídí tři pocity.
Směr zdůvodnění je rozhodující: Zakoušíme synovství, protože Bůh posílá svého Syna a svého Ducha. Teprve naše zkušenost nevytváří Syna a Ducha jako užitečné obrazy. Kdyby byly osoby redukovány na účinky, změnil by se právě jejich zjevený vztah k Otci.[2]
4. Poznání Boha není omezeno na bezprostřední pozorování
Také mezi lidmi poznáváme osoby nejen vnějším měřením, nýbrž jejich pravdivým sdělením. Boží sebezjevení přitom nezávisí na lidské spolehlivosti; je základem, podle něhož prověřujeme své porozumění.
Námitka by proto musela ukázat, že se Bůh nemůže pravdivě sdělit o svém vlastním životě nebo že příslušné texty říkají něco jiného. Pouhý požadavek, že za skutečné smí platit pouze bezprostředně pozorovatelné, již předpokládá měřítko poznání, které Písmo neuznává. Trinitární zkušenost je odpovědí na Boží skutečnost, nikoli vytvářením této skutečnosti.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- Robert L. Reymond, A New Systematic Theology of the Christian FaithProlog Janova evangelia jako výrok o Logu před vtělením, s. 299–305.
- John M. Frame, The Doctrine of GodS. 688–690: osobní rozlišení a problém pouze modalistického výkladu.