Námitka
Mnozí lidé nerozumějí pojmům podstata a osoba. Je-li Trojice ústřední, zdá se, že by člověk musel nejprve zvládnout obtížnou filozofickou nauku, než může věřit Kristu a přijmout věčný život.
1. Zachraňuje Kristus, nikoli složená zkouška z dogmatiky
Jan 6,47 spojuje věčný život s vírou v Krista. Efeským 2,8–9 popisuje spásu jako Boží dar, nikoli jako výsledek lidského výkonu. To vylučuje i intelektuální výkon jako zásluhu. Nikdo si věčný život nekupuje úplně vyřešenou naukou o božské podstatě.
Trojice proto není dodatečným skutkem vedle víry. Říká, kdo je Bůh, který zachraňuje: Otec posílá Syna, Syn se vydává a Duch působí ve věřících. Spása je trinitárně založena, i když věřící těmto souvislostem rozumí teprve postupně.[1]
2. Skutečně znát není totéž co úplně vysvětlit
Člověk může někomu pravdivě důvěřovat, aniž dokáže vyčerpávajícím způsobem popsat jeho bytost. U nekonečného Boha je tento vztah ještě základnější. Učedníci patřili Ježíši dříve, než pochopili celý dosah jeho osoby, smrti a vzkříšení.[2]
Jan 20,30–31 uvádí jako cíl evangelia víru v Ježíše jako Krista a Božího Syna i život v jeho jménu. Evangelium proto vede své čtenáře k poznání tohoto Syna. Nevyžaduje předchozí ovládnutí pozdějších odborných pojmů.
3. Nepochopení a vědomé popření jsou odlišné
Z chybějící pojmové jistoty nelze bezprostředně vyvozovat chybějící víru. Nejistý křesťan může slovem „osoba“ myslet tři těla nebo „podstatu“ chápat jako čtvrtou osobu. Jeho chybná představa o formuli ještě není nutně vědomým odmítnutím toho, co Písmo říká o Kristu.
Jiné je tvrzení, že zjevený Syn zásadně není tím, za koho jej Písmo dosvědčuje. 1. Janův 2,22–23 spojuje popření Syna se ztrátou správného vztahu k Otci. Z toho vyplývá závažnost otázky Boha; nevyplývá z toho oprávnění definitivně soudit každého zmateného člověka podle jediné neobratné věty.
4. Odpověď vede ke Kristu a pak hlouběji do jeho slova
Tážícímu se člověku bychom měli nejprve ukázat, komu věří a co tento Pán zaslibuje. Poté pečlivě vysvětlujeme, proč je Ježíš pravý Bůh a pravý člověk a proč jeho vztah k Otci nepředpokládá druhé božstvo. Nauka slouží víře a jejímu upevnění.
Postoj proto nezní ani „Ježíšovo božství je bezvýznamné“, ani „Musíš vyčerpávajícím způsobem pochopit Boží podstatu“. Boží dar se přijímá vírou; obsah této víry určuje Boží sebezjevení. Právě protože Kristus spolehlivě zachraňuje, smějí se křesťané s jistotou učit poznávat svého Spasitele stále přesněji.
5. Apoštolové zvěstují Spasitele, nikoli odbornou zkoušku
Kázání ve Skutcích nevyžadují předběžnou znalost pozdějších koncilních pojmů. Z toho však nevyplývá, že jejich zvěstování nemá trinitární obsah. Petr ve Skutcích 2,32–33 zvěstuje vzkříšeného a vyvýšeného Ježíše, který přijímá od Otce zaslíbeného Ducha a vylévá jej. Jména stojí společně v určitém spásném jednání. Pozdější nauka má vysvětlovat, kdo zde jedná; nenahrazuje evangelium dodatečným intelektuálním výkonem.
Skutky 16,31 vyzývají k víře v Pána Ježíše. Předmětem víry je skutečný Kristus, který zemřel za naše hříchy a byl vzkříšen (1. Korintským 15,3–4), nikoli složení pojmového testu. Ani varování Athanasiana ohledně spásy nemají pravomoc nezávislou na Písmu. Pokud jsou chápána jako požadavek úplného metafyzického vhledu, nesmějí platit jako dodatečná podmínka spásy. Chybějící odborné znalosti a odmítnutí zjeveného Syna jsou odlišné skutečnosti. Odpovědí na teologickou nejasnost je proto pečlivé vyučování; nedovoluje ukvapený soud o spáse člověka.
Biblické texty v souvislostech
Zdroje a prohloubení
- John M. Frame, The Doctrine of GodKap. 28, s. 638–639: trinitární podoba spásy. Soteriologické závěry tohoto článku jsou rozvíjeny z uvedených biblických textů.
- Wayne Grudem, Biblische DogmatikKap. 14, oddíl B: omezené, ale pravdivé porozumění Trojici. Zde jako pojmová pomoc, nikoli jako zdroj všech soteriologických stanovisek.