Uvedl Matouš v Mt 27,9-10 chybný pramen?

Matouš jmenuje Jeremjáše, ale třicet stříbrných bezprostředně připomíná Zacharjáše. Zaměnil evangelista pramen — nebo propojuje více prorockých textů?

1. Co skutečně stojí u Matouše?

Matouš 27,3–10 vypráví o Jidášovi, který vrací třicet stříbrných a přiznává svou vinu za zradu nevinné krve. Velekněží použijí peníze ke koupi hrnčířova pole jako pohřebiště pro cizince. Matouš tuto událost vykládá jako naplnění toho, co bylo řečeno skrze Jeremjáše.

Otázka je oprávněná: V knize Jeremjáš nenacházíme větu, která by celému citátu odpovídala slovo od slova. Čtenář, který si místo vyhledá, objeví nápadných třicet stříbrných spíše u Zacharjáše. Poctivá odpověď začíná tímto zjištěním a nepokouší se je zakrýt.

2. Zřetelná souvislost se Zacharjášem

V Zacharjáši 11,12–13 je pastýři odměřena mzda třiceti stříbrných. Částka je následně odhozena v Hospodinově domě; hebrejský text přitom zmiňuje hrnčíře. Scéna souvisí s odmítnutím pastýře a s ním spojeným ohlášením soudu.

U Matouše se obdobně objevují stanovená cena, třicet stříbrných a jejich spojení s hrnčířem. Nejde však o pouhé opisování: Matouš propojuje znění s konkrétní koupí pole. Jeho formulace je výkladem Písma zasazeným do vyprávěné události.

Blízkost k Zacharjášovi proto není jen náhodnou podobností. Přesvědčivé vysvětlení musí tento vztah výslovně uznat.

3. Proč přesto může hrát roli Jeremjáš

Jeremjáš 19 propojuje několik motivů, které jsou pro Matouše významné: hrnčířskou nádobu, odpovědnost předních představitelů, prolitou nevinnou krev, soud a místo, které se stane pohřebištěm. Toto spojení je těsnější než pouhá shoda ve slově „pole“.

Jeremjáš 32,6–15 navíc vypráví o koupi pole na Boží pokyn. Cena tam činí sedmnáct šekelů stříbra, nikoli třicet; odlišný je i smysl, protože koupě je znamením budoucí obnovy. Text tedy může přispívat k okruhu motivů koupě pole, není však doslovnou předlohou celého Matoušova výroku.

Zde upřednostňované vysvětlení zní: Matouš čte události kolem Jidáše a hrnčířova pole ve světle souvisejícího okruhu prorockých motivů. Zacharjáš poskytuje zvláště nápadné formulace, Jeremjáš rámec nevinné krve, soudu a pohřebiště. Uvedení Jeremjáše může čtenáře upozorňovat na tento širší kontext.

4. Existuje srovnatelné propojení textů Písma?

Marek 1,2–3 spojuje ohlášení posla s hlasem na poušti. Znění vychází z Malachiáše 3,1 s ozvěnami Exodu 23,20 a z Izajáše 40,3. V mnoha vydáních Bible je oddíl uveden jménem Izajáše. To ukazuje, že několik prorockých odkazů může stát společně pod jménem jednoho výslovně uvedeného proroka.

Zde je důležitá jedna textověkritická podrobnost: Jiné rukopisy a překlady, které z nich vycházejí, uvádějí obecněji „u proroků“. Nelze tedy citovat překlad s tímto obecným zněním a následně tvrdit, že právě tento citát jmenuje Izajáše. Zjištění je třeba vysvětlit podle příslušné podoby textu.

Srovnání s Markem činí vysvětlení Matoušova textu věrohodnějším. Samo o sobě však nedokazuje, proč si Matouš vybral právě Jeremjáše. Pro to zůstávají rozhodující obsahové souvislosti příslušných textů.

5. Co bychom neměli ukvapeně tvrdit

Někdy se uvádí pevné rabínské pravidlo, podle něhož byl u složených citátů vždy jmenován méně zjevný nebo nejdůležitější prorok. Bez konkrétního, ověřitelného historického dokladu by takové pravidlo nemělo nést důkazní břemeno. Skutečné biblické srovnání je silnější než nedoložené obecné tvrzení o starověkých citačních zvyklostech.

Stejně tak nestačí problém jednoduše označit za „vyřešený“, protože se u Jeremjáše vyskytuje pole. Rozdíly mezi texty musí zůstat viditelné. Kdo se drží spolehlivosti Písma, nemusí obtížná pozorování skrývat; může je přijmout jako podnět k důkladnějšímu zkoumání.

Údaj o zdroji může odkazovat na více než na místo s největším počtem shodných slov. U Matouše proto stojí za to ptát se po celém prorockém kontextu.

Propojení Zacharjáše a Jeremjáše nabízí srozumitelnou cestu k pochopení Matouše 27,9–10. Zohledňuje jak nejzřetelnější jazykovou paralelu, tak výslovně uvedený zdroj. Právě pečlivé představení silných stránek a mezí činí tuto odpověď přesvědčivější.