V rozhovorech o islámu jsou verše Koránu často spojovány s moderními přírodovědeckými poznatky. Dokazují takové shody božský původ Koránu? Abychom to zjistili, musíme prověřit více než působivé postavení verše a obrázku vedle sebe.
Měřítko prověření
Dodatečně vhodný výklad ještě není jednoznačnou předpovědí. Rozhodující je, co text říká v jazykovém a historickém kontextu, zda byl tento význam rozpoznatelný již před moderním objevem a jaký závěr shoda vůbec unese.
1. Formulovat argument spravedlivě
Nejsilnější argument nezní jednoduše: „Korán obsahuje správný výrok o přírodě.“ Zní: Text obsahuje přesný poznatek, který tehdy nebyl běžnou cestou dostupný; jeho nejlepším vysvětlením je božské zjevení. Kdo chce odpovědět, měl by prověřit právě toto tvrzení.
K tomu patří několik kroků. Nejprve musí být správné samotné přírodovědecké tvrzení. Potom je Korán musí skutečně obsahovat. Nakonec je třeba vyjasnit, zda lze jako vysvětlení vyloučit pozorování, dostupné poznání, víceznačnou formulaci nebo dodatečné přizpůsobení. Teprve poté vyvstává širší otázka původu textu.
2. Železo: Co znamená „seslat“?
Súra 57,25 mluví o seslání železa a uvádí jeho sílu a užitek pro lidi. Někdy se z toho činí předjímání moderních výroků o kosmickém původu prvků.
Rozhodující je jazyková otázka: Musí použité sloveso označovat konkrétní astronomický původ? Srovnatelné formulace se objevují v súře 39,6 v souvislosti s dobytkem a v súře 7,26 s oděvem. Překlady je částečně vyjadřují podle smyslu jako vytvoření nebo poskytnutí. To ukazuje, že může jít o Boží dar, aniž by byl popisován jeho fyzický transport z nebe.
Tyto paralely nevyvracejí každé možné spojení s dějinami přírody. Oslabují však nárok, že verš jednoznačně obsahuje přesný astronomický objev. Moderní čtení musí být nejprve zdůvodněno z textu; nesmí být pouze vloženo do slova „dolů“.
3. Sladká a slaná voda: Hranice, nebo úplné oddělení?
Súra 25,53 mluví o sladké a slané vodě a přehradě mezi nimi. Rozšířené podání z toho činí tvrzení, že se sladká a slaná voda zásadně nemísí.
Toto přírodovědecké tvrzení je nesprávné. V ústích řek vznikají právě jejich mísením brakické vody; americký úřad pro oceány NOAA popisuje estuáry výslovně v tomto smyslu. To, že různé vodní masy lze rozlišit nebo že tvoří přechodové zóny, není totéž co absolutně nepropustná dělicí stěna.
Pro výklad textu zůstávají dvě různé otázky: Má se verš chápat jako obecný popis uspořádaných přírodních poměrů? Nebo si nárokuje přesný fyzikální výrok? Obrazné nebo obecné čtení nelze současně vydávat za vysoce přesnou, dosud neznámou odbornou informaci.
4. Embryonální vývoj: Přesnost je třeba prokázat
Súra 23,12–14 popisuje vznik člověka v řadě obrazných, případně tělesných výrazů. K vědeckému důkazu zázraku nestačí nalézt ke každému výrazu vizuálně podobný moderní obrázek.
Bylo by třeba pečlivě vysvětlit význam arabských slov, jejich použití v textu a tvrzenou časovou posloupnost. Následně by bylo nutné ukázat, že takto získaný smysl odpovídá konkrétnímu odbornému poznatku a nevzniká teprve pružným překladem. K tomu patří také historická otázka, jaké představy o těhotenství a vývoji již byly rozšířené.
Krátký blogový článek nemůže plně provést toto jazykové, lékařskohistorické a embryologické zkoumání. Metodická otázka však zůstává jasná: Jaký přesný poznatek je tvrzen a podle čeho poznáme, že text míní právě jej?
Stejné měřítko pro vlastní stranu
Ani křesťané by neměli ukvapeně vydávat poetické biblické verše za skryté učebnicové věty moderní fyziky. Výklad se nestává správným proto, že by jeho výsledek byl apologeticky užitečný. Literární forma a původní kontext platí pro obě strany.
5. Co skutečně dokáže věda?
Nebylo by dobrou odpovědí paušálně znevažovat přírodní vědy jako „nejnovější stav omylu“. Výzkum může získávat spolehlivé poznatky s různou mírou zajištění. Jejich opravitelnost není důkazem jejich bezcennosti.
Stejně nesprávný by byl závěr: „Božské zjevení by mohlo obsahovat správné přírodní poznatky; tento text obsahuje správné přírodní poznatky; je tedy božským zjevením.“ Jako nutný závěr by to bylo neplatné. I lidé mohou pronášet správné výroky. Proto je třeba dodatečně zkoumat tvrzenou mimořádnost a možná alternativní vysvětlení.
6. A jazykový zázrak?
Súra 2,23 vyzývá k vytvoření srovnatelné súry. Tato výzva představuje jinou argumentační linii než dokazování moderní vědy v textu. Měla by proto být probírána samostatně.
Vážně míněný rozhovor se ptá po kritériích: Co znamená „srovnatelné“? Kdo to posuzuje? Jaké jazykové znaky jsou rozhodující? A proč by mimořádná literární kvalita nutně vyžadovala božské autorství? Pouhý odkaz na rovněž obdivovaného básníka ještě neodpovídá na celou islámskou argumentaci. Naopak samotný obdiv k textu nedokazuje jeho autoritu zjevení.
Chceme porozumět partnerovi v rozhovoru a prověřit argument. Ani výsměch, ani působivé tvrzení nám neušetří práci s konkrétním textem.
Pro křesťany vede otázka pravdy nakonec k osobě Ježíše, jeho smrti a vzkříšení a ke svědectví Písma. Jednotlivý přírodovědecký argument nesmí nahradit toto širší zkoumání. Rozhovoru prospívá, když obě strany odhalují své důvody a uznávají stejná měřítka.