Tři služby ve Würzburgu vedly stále znovu ke stejné otázce: Na čem může člověk založit svou naději před Bohem? V centru stáli Kristus, jeho milost a jistota jeho zaslíbení.
Víkend před Vánocemi
Jistota spásy nachází svůj základ v Zachránci a jeho zaslíbení. Poctivý pohled na naše selhání nás nemá držet v nekonečném sebezkoumání, nýbrž vést k Ježíši Kristu.
Sobotní biblický kroužek pro ženy
Krátce před Vánocemi jsem byl pozván ke třem službám do Biblisch Christliche Gemeinde Würzburg. V sobotu 19. prosince jsem směl vést biblický kroužek pro ženy ze skupiny Sinti.
Představil jsem evangelium a na flipchartu znázornil širokou a úzkou cestu. V rozhovoru se u několika účastnic ukázala nejistota ohledně jejich vztahu k Bohu. Některé silně upíraly svou naději k vlastní nábožnosti a způsobu života.
Bylo pro mě důležité stále znovu ukazovat na Ježíše a jeho kříž. Naše vlastní vytrvalost nemůže být posledním základem jistoty. Kristus je spolehlivý Zachránce. Ženy se loučily vděčně a zamyšleně.
Tato zpráva popisuje tehdejší dojmy z rozhovorů. Nenárokuje si schopnost konečně posoudit vnitřní stav víry každého jednotlivého člověka.
Evangelizační večer
Večer byly řady dobře zaplněné. Téma znělo: „Status quo: Je situace vážná, ale beznadějná?“ Výraz status quo označuje nejprve současný stav. Obraz Berlínské zdi mi tehdy pomohl znázornit ustrnulý stav, který se nedá změnit pouhým přáním.
Od tohoto obrazu vedlo poselství k oddělení člověka od Boha hříchem. Naděje nespočívá v tom, že bychom vlastní snahou mohli svou vinu odčinit, jako by se nestala. Ježíš otevřel cestu k Bohu. V Janovi 10,9 se popisuje jako dveře, jimiž lidé nacházejí záchranu.
Některé posluchače poselství oslovilo. Někteří přišli, protože se chtěli obrátit; jiní hledali pastorační radu. Za to jsme směli být vděční.
Obraz a jeho mez
Zeď znázorňuje oddělení. Náš vztah k Bohu však není pouhou prostorovou vzdáleností. Jde o vinu, důvěru a smíření. Proto Kristus není jen vzorem odvážného překonávání překážek: Jeho zástupná smrt a jeho vzkříšení jsou základem naší naděje.
Milost a pravda v neděli
Nedělní kázání bylo určeno věřícím. Mluvil jsem o tom, jak se v Ježíšově životě spojují milost a pravda. Nezlehčuje hřích, a přesto se k provinilým lidem obrací zachraňující náklonností.
Jan 1,14–17 spojuje tyto dva pojmy s Ježíšem Kristem. Nejsou to protivníci, mezi nimiž bychom pokaždé museli najít střední cestu. Pravda pojmenovává naši skutečnou nouzi; milost na ni odpovídá Boží náklonností a odpuštěním.
Pro naše vzájemné jednání je to výzva. Nemáme lidi ani skličovat tvrdými pravdami bez lásky, ani jim uklidňujícími slovy odpírat potřebnou jasnost. Kristův příklad nás volá k poctivému, trpělivému a pomáhajícímu setkávání.
Smíme brát svou nouzi vážně, protože Boží milost je větší než naše schopnost zachránit sami sebe.
Historická zpráva o službě během víkendu před Vánocemi 2015. Biblické prohloubení: Jan 1,14–17; 5,24; 10,9; Římanům 3,21–26; Efezským 2,8–10. Doplňující vysvětlení rozvíjejí téma; nepřidávají ke zprávě žádné další události.