Hledal jsem svobodu a upadl jsem do závislosti. Toto osobní svědectví vypráví o mém dětství, mém hledání a o tom, jak jsem poznal Ježíše Krista jako Zachránce.
Mé životní svědectví
To neznamená, že jsem dokonalý. Ale je mi dokonale odpuštěno. Má naděje je založena na tom, co pro mě Ježíš Kristus vykonal.
V roce 2016 jsem směl představit evangelizační leták misijní organizace Bruderhand: „Touha po svobodě a životě“. Vypráví o mé cestě k víře v Ježíše Krista, Syna živého Boha.
Dětství s násilím a útěkem
Mnohé si člověk v životě může vybrat, ale zdaleka ne všechno. Jako dítě jsem neměl zvlášť šťastný začátek. V roce 1978 jsem se narodil v bývalém komunistickém Československu. Můj biologický otec byl alkoholik a já jsem už velmi brzy poznal násilí v rodině. Jednou z mých nejranějších vzpomínek na dětství je, jak jsem asi jako tříletý seděl na pohovce a držel si mokrý hadřík na krvácejícím nose.
Kvůli mně se rozbil porcelánový talíř. Otec mi dal pocítit svůj hněv.
Když mi byly čtyři roky, matka se rozvedla. Zjistila, že ji otec podváděl, zatímco v nemocnici přiváděla na svět mou mladší sestru. Po rozvodu plánovala útěk s námi dětmi na Západ. Matka byla odpůrkyní režimu a měla kontakty na hnutí za občanská práva Charta 77. Jeden z jejích kontaktů nám v roce 1983 pomohl dostat se přes bývalou Jugoslávii do Rakouska. Ocitli jsme se v uprchlickém táboře v Traiskirchenu a strávili tam více než dva roky.
Lidé, kteří nám vyprávěli o Ježíši
V té době přicházeli do tábora angažovaní křesťané ze Švýcarska, aby uprchlíkům vyprávěli o Ježíši Kristu. Vysvětlovali nám, že Ježíš přišel na svět, aby zaplatil za vinu, kterou mají lidé před Bohem. Sám byl bez hříchu, ale z lásky zaplatil za naši vinu svým životem. Po své smrti na kříži byl Ježíš Bohem vzkříšen a přijat k němu do nebe. Díky tomu může každý člověk získat odpuštění své viny. Pro mou matku bylo to všechno nové a cizí. Přesto s křesťany zůstala v kontaktu.
Během pobytu v uprchlickém táboře jsme viděli uprchlíky přicházet a odcházet.
Na naší situaci se však nic neměnilo. Samoživitelka se třemi dětmi zkrátka představovala naprostý sociální případ. Matka napsala křesťanům a požádala o pomoc. Poslali nám poté 1000 šilinků, abychom se mohli vydat do Německa. Při několikadenním hledání možnosti překročit hranici však peníze došly. Když se začalo stmívat, matka se obávala, že budeme muset strávit noc venku. V zoufalství v slzách prosila Ježíše o pomoc před křížem u cesty.
Potom se objevil starší manželský pár, který se vracel z výletu. Byli to křesťané. Nechali nás společně s nimi přespat ve svém rekreačním domku a později nás převedli přes hranici po skryté cestě. Když jsme dorazili do Německa, matka řekla, že bez Boha bychom to nikdy nedokázali. Tak jsem už jako dítě měl určitou víru v Boha, ale neměl jsem k němu osobní vztah.
Svoboda, která mě připravila o svobodu
S tímto zázemím jsem vyrůstal v dost nevázaného teenagera. Hledal jsem dobrodružství a dělal jsem, co se mi právě zachtělo. Ještě před druhým stupněm školy jsem se naučil používat pěsti a opakovaně jsem se zaplétal do rvaček. Později jsem začal pít a kouřit a pravidelně navštěvoval diskotéky. Brzy přibyly takzvané měkké drogy. V té době jsem byl mladý muž s mnoha zájmy: Zkoušel jsem breakdance, hrál na kytaru, rád zpíval, maloval, psal básně a zajímal se o duchovní věci. K mé četbě patřily ezoterika, mystika Dálného východu a sokratovská filozofie.
V určitém okamžiku se má touha po svobodě, dobrodružství a požitku zvrátila.
Domnělá svoboda mě přivedla do závislostí. Dobrodružství skončilo prázdnotou a požitek se změnil v odpor. Ve dvaadvaceti letech jsem byl nadměrným večírkováním a konzumací tělesně zničený. Jednoho dne mi bylo tak zle, že jsem měl strach, že zemřu.
Volání k Bohu o pomoc
Ve svém zoufalství jsem se obrátil k Bohu a prosil o pomoc. Přitom jsem mu vyznal, že jsem svůj život promarnil a zničil. Byl jsem zlomený a chtěl jsem mu dát svůj život, pokud mě zachrání. Když jsem se v duchu modlil, prožil jsem něco jako okamžik vyjasnění. Bylo to, jako by ze mě byla sňata omámenost. Dokázal jsem svůj život vidět z Božího pohledu. Přitom jsem poznal, že žiji jen pro sebe, jsem před Bohem vinen a oddělen od něho. Nebyl jsem tím dobrým člověkem, za kterého jsem se považoval.
Zároveň jsem věděl, že se mě Bůh ujal.
Nic už nemělo zůstat tak, jak bylo. Druhého dne jsem se cítil tělesně velmi dobře. Naplnila mě nepopsatelná radost, jakou jsem nikdy předtím nezažil. Sestoupil na mě hluboký pokoj od Boha. Od toho dne vím o jeho přítomnosti. Rázem jsem byl osvobozen od každé závislosti a neměl jsem chuť se jakkoli omamovat ani touhu po cigaretách. Bůh vyslyšel mou modlitbu stejně jako tehdy mou matku. Přivedl mě ke svému Synu Ježíši.
Co pro mě Ježíš vykonal
V Bibli jsem četl, že Ježíš je jediný bezhříšný člověk. Přesto nesl spravedlivý trest za má přestoupení. Na kříži položil svůj život za mou nelásku, aroganci a nespravedlnost, za mé špatné myšlenky a lži, za mé sobectví, nenávist, závist a hněv. Zaplatil trest za mou lhostejnost a nevděčnost vůči Bohu. Ježíš ode mě odvrátil spravedlivý Boží soud a vzal jej na sebe. Z lásky přišel Boží Syn na tuto zem, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul. Ježíš porazil smrt, a proto je jediným mostem k Bohu. Nikdo nemůže před naprosto svatým a dokonale spravedlivým Bohem obstát bez Ježíše. On je mým odpuštěním a mou spravedlností.
Odpuštění, které změnilo můj život
Osobní vztah k Bohu měl pro mě důsledky měnící život. Dokázal jsem odpouštět, protože Bůh odpustil mně. Dokázal jsem milovat, protože sám Ježíš mě miloval až do smrti. Má nenávist vůči lidem, které jsem považoval za nepřátele, zmizela. Vztahy, které se rozpadly, se napravily.
Od tohoto prožitku se cítím jako znovuzrozený. To neznamená, že jsem dokonalý, ale je mi dokonale odpuštěno. Proto chci žít pro Boha, který mě přijal takového, jaký jsem, a mění mě k dobrému. Bůh vyslýchá modlitby. Proto řekl
„Jsi-li v nouzi, volej mě o pomoc! Pomohu ti a ty mě budeš chválit.“ (Žalm 50,15)
Pozvání k důvěře
Abys našel cestu k Bohu, nemusíš se však nejprve dostat do nějaké zvláštní nouze. Tvá skutečná nouze se již ukazuje ve tvém svědomí: Můžeš tak, jak jsi dosud žil, obstát před naprosto svatým a spravedlivým Bohem na soudu? Stal se tvým nebeským Otcem? Modlím se, aby tě toto svědectví povzbudilo plně důvěřovat Ježíši a ve všem jej následovat.
V Bibli stojí: „Ježíš odpověděl: Já jsem cesta, já jsem pravda a já jsem život! Beze mě nemůže nikdo přijít k Otci“ (Jan 14,6).
Josef Dražil
Můj prožitek a Kristovo zaslíbení
Vyprávím zde o tom, jak jsem ve svém životě zakusil Boží pomoc. Lidé prožívají změnu různě; ne každé osvobození přichází stejnou cestou nebo stejným tempem. Základem odpuštění není síla nějakého prožitku, nýbrž Ježíš Kristus a jeho zaslíbení. Kdo mu věří, má věčný život (Jan 5,24).
K dalšímu přemýšlení
Jan 3,16; 5,24; 14,6; Římanům 3,23–26; Efezským 2,8–10. Výzva volat o pomoc v nouzi stojí v Žalmu 50,15. Následující odkaz vede k nabídce letáku misijní organizace Bruderhand.